Slonovina

Slonovina má velmi specifické postavení. Nepatří mezi drahé kameny, přesto si s nimi v atraktivitě nijak nezadá. Co zajímavého jste nejen o špercích se slonovinou ještě netušili?

Co je to slonovina?

Slonovina je přírodním materiálem, jedná se o zubovinu sloních klů. Kel totiž u slonů (a dalších savců) skutečně není ničím jiným než extrémně dlouhým zubem. Specifická je stavba sloního klu v tom, že ve špičce je plný, zatímco v místě, odkud kel vyrůstá, je dutý.

Jedná se o biologický materiál, mezi jehož klíčové vlastnosti patří tvrdost, hutnost a také pružnost. Typický je pro slonovinu krémově bílý odstín, který v čase má tendenci ke žloutnutí. Pravá slonovina je zářivá a může mít hnědou patinu.

Prioritně se využívá slonovina ze slonů afrických a indických. Obdobně jako slonovina neboli Ebur ze sloních klů se též používá materiál z klů nosorožců. Roh nosorožce má dle dostupných údajů přibližně 1,3x vyšší hodnotu než zlato.

Slonovina je tedy materiálem velmi ceněným a taktéž veskrze raritním. Obchod s ní je napříč světem nesmírně přísně regulován.

Jak v současnosti probíhá obchodování se slonovinou?

Dnes je stěžejním dokumentem upravujícím tuto problematiku Úmluva CITES, která vstoupila v platnost 1. července 1975.

Od roku 1989 tak fakticky začal platit mezinárodní zákaz obchodu se slonovinou. Ten se zavázaly dodržovat zejména státy, které onu dohodu podepsaly. V současnosti je jich kolem 180 a zařazena je mezi nimi i Česká republika.

Nicméně je rovněž na místě vědět, že zákaz se v rámci EU nevztahuje na starožitnosti. Tedy na předměty, které byly získány dříve než úmluva vstoupila v platnost. A to jak ve vztahu k dovážejícímu, tak i k vyvážejícímu státu.

Z pohledu ochrany současných populací slonů totiž nemá zákaz předmětů vyrobených takto hluboko v minulosti již žádné praktické opodstatnění.

Ne všechny státy však navzdory mezinárodní úmluvě zřetelně vyjádřily vůči obchodu se slonovinou své zamítavé stanovisko. Postoj k této problematice zatím není zcela vyjasněn. Mimořádně ušlechtilý materiál právem nepřestává lidstvo fascinovat a prosadit tak striktní restrikce není zcela snadné.

A to i přesto, že se člověk snaží najít i vhodnou alternativu. Zajímavým je hlavně objev tzv. nepravé slonoviny, která pochází z rostlinné říše. Rostlina se příznačně jmenuje slonovník velkoplodý neboli tagua a jde o palmu.

Její semena mají stejnou nažloutlou barvu jako pravá slonovina. Po usušení navíc mimořádně ztvrdnou a materiál tak lze zpracovávat obdobně jako pravou slonovinu.

Jaký bude další osud unikátní slonoviny?

Teprve čas tak dokáže odpovědět na palčivou otázku, zda se rostlinná slonovina a další alternativy budou schopny plně etablovat nebo se lidstvo této specifické suroviny zkrátka vzdát nedokáže.

Ostatně člověk využívá slonovinu ke zdobení, zejména k vyřezávání různých dekorativních i náboženských předmětů, prakticky od počátku své existence. První doklady o jejím zpracování soudobí historikové datují dokonce už do starší doby kamenné.

Vlastnit předměty z tohoto materiálu bývalo v dobách minulých otázkou společenské prestiže, ukázkou vysokého společenského postavení a samozřejmě i dokladem patřičné solventnosti majitele. Část z této opojné aury se kolem slonoviny vznáší i dnes a o předměty ze ní panuje stále zájem.

Materiál lze snadno brousit a vyřezávat. Má velmi specifickou strukturu, která je přirozeně mimořádně hladká a velmi dobře se s ní pracuje. Opracováním tak vznikají zcela unikátní umělecká díla. Ze slonoviny lze vyrábět hudební nástroje, ale i šperky.

Pro vsazování do šperků je zvláště zajímavá. Lze ji navíc vkusně kombinovat s mnoha dalšími materiály. Neotřelé spojení moderního kovu a tradičního přírodního prvku představují i stříbrné šperky se slonovinou.

Obzvláště nádherně pak vyniká například v náramcích či náhrdelnících. Jedinečnou ukázku specifického řemeslného umění však prezentují i stříbrné prsteny se slonovinou.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků