Vídeň je hlavní město Rakouska, známé svou bohatou historií, kulturním dědictvím a krásnou architekturou.
Co je to aura a jak se naučit ji pozorovat?
Aura
Má zvláštní auru, říkáme běžně o některých lidech, když chceme vyjádřit, že z nich něco nezvyklého vyzařuje. Co to ta aura vlastně je?
Co je to aura?
Termín aura pronikl i do běžné mluvy. Přeneseně tak hovoříme zejména o lidech, kteří mají určité charisma. Někdy také říkáme, že auru, tedy jakýsi genius loci, má i konkrétní místo.
Běžně však aura souvisí hlavně s parapsychologií, alternativní medicínou a nejrůznějšími okultními vědami. Ovšem pozor, rozhodně se nejedná o ryze moderní „výmysl“. Aura a její pozorování za sebou má už dlouhou historii.
Od starobylých indiánských soch přes malby australských domorodců na skalách až po totemové kůly amerických indiánů, všechna tato díla ji zachycují. Tvrdí se dokonce, že i křesťanská svatozář nad hlavami četných osobností je vlastně též aurou.
Co vlastně je aura? Tímto termínem označujeme energetické pole vytvořené okolo živých organismů, tedy lidí, zvířat i rostlin. Někdy se také uvádí, že může být přítomna i u neživých předmětů, jako je například obyčejné vybavení domácnosti. Svou auru mohou mít dokonce i barvy.
Kdo může vidět auru a u kterých objektů?
Jiné zdroje toto tvrzení uvádějí na pravou míru a absenci aury u neživých předmětů odůvodňují tím, že zdánlivě mohou vlastní auru získat pouze tehdy, pokud se jich předtím dotkla lidská ruka. Na nějakou dobu na nich pak lidská aura ulpí.
Samotný výraz „aura“ pochází z řečtiny, konkrétně z výrazu „avron“. Ten bychom mohli přeložit jako „vánek“. Aura může mít různou barvu a vypovídá o charakteru daného jedince i jeho aktuálním fyzickém i psychickém stavu. Většinou sestává z různých barev, přičemž jedna dominuje.
Schopnost vidět auru má prý každý z nás. Jen o ni většina lidí v čase přišla kvůli příliš hektickému způsobu života. Zachována zůstala tato specifická dovednost pouze zvláště senzitivním jedincům, kteří mají uchovánu schopnost vnitřního zraku. Byť byla zachycena také na fotografiích, nebyla potvrzena pravost těchto snímků a mnozí tak považují auru za ničím nepodložený podvod.
Jak se naučit sledovat nejen vlastní auru?
Záhadologové i duchovní učitelé jsou nicméně o existenci aury stále pevně přesvědčeni. A s trochou úsilí se může podle nich každý z nás naučit znovu auru vnímat. Někomu to samozřejmě jde snáze, jiný pokroky zaznamená až po řadě měsíců. Každopádně i v tomto případě platí, že trénink dělá mistra. Auru byste tak měli zkoušet sledovat každý den.
Jednoduchý je například způsob, jak můžeme pro začátek naučit prohlédnout auru vlastní. Nastavte si v místnosti tlumené osvětlení a postavte se čelem ke stěně ve vzdálenosti asi jednoho metru. Předpažte pravou ruku a dlaň otočte vzhůru, tak, aby prsty směřovaly ke stropu. Prsty roztáhněte a podívejte se skrze ně na stěnu. Buďte soustředění, měli byste postupně vidět jakousi mlhu.
Právě to je vaše aura, kterou máte od doby, kdy jste vznikli jako lidská bytost. Získáváme ji totiž už v okamžiku početí, tedy v době, kdy spermie proniká do vajíčka. V tom momentě se vytváří jedinečný vzorec energie, který „odstartujte“ vývoj aury budoucího nového člověka. Jak následně plod roste a vyvíjí se, aura odráží jeho celou bytost.
K čemu je dobré vědět barvu aury?
K čemu je dobré vědět, jakou barvu má vaše aura? Léčitelé především podle barvy aury hledají společně se svým klientem příčinu jeho onemocnění. Primárně se samozřejmě jedná o nemoci závažného charakteru a onemocnění zhoubná.
Aura také rozhoduje o tom, jaký vztah navážeme s konkrétním člověkem. Jinými slovy, určuje, kdo nám bude sympatický.
Podle některých zdrojů nicméně nevadí, pokud se nenaučíte rozeznávat konkrétní barvy aury. Způsobů, jak vnímat auru, totiž existuje hned několik. Někteří lidé ji nevnímají zrakem, ale jde spíše o záležitost pocitovou.
Ostatně celá problematika barev aury je o něco složitější a nemůžeme tak zjednodušeně říci, že člověk má například růžovou barvu aury, a proto je dobrý. Barevnost se utváří v důsledku osobních zkušeností a zkušeností z interakce s prostředím.