Josh Swiller se narodil v roce 1972 v New Yorku. V dětství trpěl ztrátou sluchu, což mu způsobilo řadu problémů při...
Čas: Jak ho definovat a jak funguje?

Čas
Čas je těžké ho definovat a pochopit. Věda, filozofie, náboženství i umění mají různé definice času, ale systém jeho měření je relativně jednotný. Hodiny jsou založeny na sekundách, minutách a hodinách. I když se základ těchto jednotek v průběhu historie měnil, jejich kořeny sahají až do starověkého Sumeru.

Co je čas?
Fyzikové definují čas jako postup událostí z minulosti přes přítomnost do budoucnosti. V podstatě platí, že pokud je nějaký systém neměnný, je bezčasový. Čas lze považovat za čtvrtý rozměr reality, který se používá k popisu událostí v trojrozměrném prostoru. Není to něco, co můžeme vidět, čeho se můžeme dotknout nebo co můžeme ochutnat, ale můžeme měřit jeho plynutí.

Jak funguje čas?
Po staletí byl čas považován za konstantní, nezávislou sílu, jako by se běh vesmíru řídil jedinými hodinami. Tento popis času se změnil v roce 1905, kdy Albert Einstein představil speciální teorii relativity. Zatímco o plynutí času se již vědělo, že je úzce spjato s prostorem.
Tato monumentální teorie jako první spojila prostor a čas do jediného pole, jehož měření se mění v závislosti na relativním pohybu nebo gravitačních silách objektů v něm.
V podstatě to znamená, že čas je relativní.

Je čas skutečný?
Dva lidé pohybující se stejnou rychlostí se shodnou na tom, že jejich míry vzdálenosti a času se shodují. Když však jedna osoba změní rychlost, uvidí, že se míra času a vzdálenosti druhé osoby změní, i když její vlastní zůstane stejná.
Bez jakéhokoli důvodu upřednostňovat jedno hledisko času před druhým to znamená, že čas vůbec není konstantní univerzální jednotkou. Je to relativní míra, která se mění podle toho, jak se objekty pohybují rychleji či pomaleji nebo jak na ně působí větší či menší gravitace.
Gravitace zakřivuje prostor a čas. Čím silnější je gravitace, tím více zakřivuje časoprostor a tím více se zpomaluje čas.

Je cestování časem možné?
V našem vesmíru máme volnost prostoru a můžeme se pohybovat, jak se nám zlíbí, ale jsme nuceni pochodovat po šipce času v lineárním směru.
Vědecké výpočty ukazují, že překročení horizontu černé díry by tyto hodnoty vyměnilo. Už bychom tedy nemuseli sledovat striktní směr šipky času, ale ztratili bychom svobodu pohybovat se v prostoru, což by umožnilo cestování v čase.
Ačkoli nám tyto scénáře pomáhají lépe pochopit podstatu času, rychlost světla i cestování černou dírou mají omezení, která nám brání v jejich praktickém využití jako způsobů, jak zvrátit čas.

Lze čas vrátit?
Téměř všechny zákony a rovnice, které fyzikové používají k pochopení světa přírody, jsou časově symetrické. To znamená, že je lze obrátit, aniž by se změnily výsledky. Kdybyste se například dívali na video, na kterém míč stoupá do vzduchu a zase padá, bez jakýchkoli dalších souvislostí byste nepoznali, zda je video přehráváno dopředu nebo dozadu.
Existuje však jeden aspekt fyziky, který zřejmě respektuje tok času: pojem entropie, což je míra neuspořádanosti systému. Podle druhého termodynamického zákona entropie v uzavřeném systému vždy roste a tento vývoj nelze zvrátit.

Proč existuje budoucnost a minulost?
Modely časoprostoru mohou popsat měření času a prostoru, které se mění od jednoho bodu k druhému, ale nevysvětlují mnoho o dodržování časové posloupnosti událostí. Podle těchto popisů času je náš vesmír jediným blokem časoprostoru.
Existuje jakýsi počátek, kterým je Velký třesk, před nímž nelze uplatnit naše nejlepší chápání fyzikálních zákonů. Existuje jakýsi konec, kde se změna již nedá nijak významně měřit. Žádný časový úsek však fyzikálně nevyčnívá jako "teď".
V jiných oblastech fyziky, než je kosmologie, by se však mohlo nacházet několik vodítek k odhalení tajemství času. Například již v 70. letech 19. století rakouský fyzik Ludwig Boltzmann navrhl, že existuje souvislost mezi časem a rostoucí úrovní neuspořádanosti ve vesmíru.
Tím, že princip entropie v termodynamice spojil s časem, který se pohybuje pouze jedním směrem, naznačil možné vysvětlení, proč šipka času směřuje dopředu. Možná se náš vesmír pohybuje od nízké entropie, vysoce kompaktního dětského vesmíru, k vysoce neuspořádanému, expanzivnímu vesmíru unášenému do budoucnosti.
