Východní Timor je malá země v jihovýchodní Asii, která se pyšní bohatou historií, kulturní rozmanitostí a nádhernou...
Tradice aneb návrat ke kořenům
Tradice
Tradice mohou přetrvávat a vyvíjet se po tisíce let. Zjednodušeně řečeno, tradice je předávání znalostí z předchozích generací. Je to spojení s minulostí předků. Všechny předchozí generace si prošly boji a jejich odpovědi na tyto boje jsou tradice.
Co přesně je tradice?
Tradice neznamená nutně vracet se k tomu, co lidé dělali před sto lety. Jsou to významné způsoby chování a přesvědčení, které se vyvinuly tak, jak se vyvinuly, z nějakého důvodu. Konkrétního důvodu, který je pro daný region a národnost jedinečný.
Tradice přichází v podobě udržitelného pokroku. Na rozdíl od "pokroku" antitradicionalistů, který je pouhým ničením tradic. Tradice na sebe časem navazuje, protože nové generace odpovídají na nové otázky. Ve své podstatě plní konzervační funkci a umožňuje pomalý, stabilní vývoj národa.
Opak tradice v podobě progresivismu
Progresivismus neboli antitradicionalismus je pravým opakem tradice. Je to rozbití tradice, přičemž prázdné místo není čím zaplnit. Může pouze zničit to, co tradice naučila. Snaží se lidi sice "zbavit" vlastností starého, ale jediné, co dělá, je, že zanechává prázdné místo, které je pak vyplněno jinými, mnohem škodlivějšími zvyky. Obvykle sobecké, degenerované a individualistické povahy.
Snadný příklad zkreslení pojmu "tradice" vidíme ve válečnictví. Západní tradicionalista by si nepřál návrat k válečné taktice Římské říše. Neodložil by své vzdušné flotily, děla a související moderní vybavení, aby bojoval mečem, "protože taková je tradice".
Tradice je hrdý, čestný, mužný a na sílu zaměřený podtext. Což jsou všechno tradičně naučené způsoby chování, které jsou v moderní době naprosto stále důležité. Kvůli antitradicionalistům nám to chybí. A problémy, které z této prázdnoty vyplývají, jsou pro nás nacionalisty zřejmé.
Neobvyklé starověké tradice
Kultury se v průběhu věků vyvíjejí nebo mění, to je nepopiratelný fakt. Mnohé praktiky starověkých lidí a kultur by však byly pro většinu dnešních lidí prakticky nepochopitelné. Ať už jsou nebezpečné, bolestivé, nebo prostě jen podle dnešních měřítek podivné, uvádíme několik příkladů tradic, které by v moderním světě neprosperovaly.
Svazování chodidel
Dávné počátky vázání nohou nejsou s jistotou známy, ale podle některých zpráv sahá až do doby dynastie Šang (1700-1027 př. n. l.). Podle legendy měla císařovna Šangů vbočený palec, a proto požadovala, aby bylo vázání nohou u dvora povinné.
Historické záznamy z dynastie Song (960 - 1279 n. l.) však uvádějí, že vázání nohou začalo za vlády Li Jü v letech 961 až 975 n. l. V době, kdy vládla dynastie Song, bylo vázání nohou v Číně již povinné. Ve 12. století se svazování nohou rozšířilo a na počátku dynastie Čching (v polovině 17. století) si každá dívka, která se chtěla vdát, nechala svázat nohy.
Seppuku
Zatímco bojová sebevražda se vyskytuje v mnoha kulturách, akt seppuku neboli rituální sebevražda je vlastní Japonsku. Nejstaršími známými akty seppuku byla smrt samuraje Minamota Tametoma a básníka Minamota Jorimasy ve druhé polovině 12. století.
Při typickém seppuku se položí velký bílý polštář a svědci se diskrétně postaví stranou. Samuraj v bílém kimonu si na polštář poklekne ve formálním stylu. Za samurajem a po jeho levici klečel jeho pobočník.
Vysoké podpatky pro muže
Vysoké podpatky nosili v různých historických obdobích jak muži, tak ženy. Není sice jasné, kdy byly vysoké podpatky poprvé vynalezeny, ale používali je již starořečtí herci. Nejméně od roku 200 př. n. l. se nosila obuv "kothorni", kterou od země zvedaly dřevěné korkové podrážky. Říká se, že výška bot sloužila k rozlišení společenské třídy a důležitosti různých postav, které byly na jevišti ztvárňovány.
Další výskyt vysokých podpatků lze v Evropě vysledovat až do středověku. V tomto období nosili muži i ženy druh obuvi známý jako patenty. Ulice mnoha středověkých evropských měst byly zablácené a špinavé, zatímco tehdejší obuv byla vyrobena z křehkého a drahého materiálu. Aby se zabránilo zničení těchto oděvů, nosili muži i ženy patenty, což byly svrchní boty, které vyzdvihovaly nohu nad zem a mimo bláto.