Příroda

Žijme v souladu s přírodou, hlásají někteří. Chraňme přírodu, vzývají jiní. Napadlo vás ale zamyslet se nad tím, co příroda vlastně je a proč je pro nás důležitá?

Co je to vlastně příroda?

Definice pojmu „příroda“ jsou značně rozvoněné. V nejužším slova smyslu takto označujeme volně žijící ekosystém s určitou mírou biodiverzity.

V širším významu pak může termín „příroda“ zahrnovat celou biosféru, či dokonce hmotný svět (fysis), tedy předmět zájmu přírodních věd. Což jsou ty vědy, které zkoumají vědeckými metodami řád a zákony, kterými se řídí vesmír. Jde o celý soubor různých oborů zahrnující fyziku, astronomii, geologii, chemii i biologii.

Své kořeny má zkoumání přírody už ve filosofii. Slovo „fysis“ bylo zcela specificky chápáno už u starých Řeků. Otázka po přírozenosti totiž náleží k těm nejstarším filosofickým tématům vůbec. Ostatně termíny „příroda“ a „přirozenost“ spolu úzce souvisejí.

Samotný pojem „příroda“ je znám už od staročeštiny a je odvozen od slova „rod“. Etymologie tohoto pojmu přímo souvisí se slovesem „přirodit se“. Jako „příroda“ se pak skutečně označilo vše, co se přirodilo pravidelným přírůstkem.

Následně však celý pojem upadl v zapomnění a do jazyka se paradoxně vrátil až s dobou národního obrození. Obrozenci navíc toto slovo češtině „vrátili“ prostřednictvím ruštiny. Příroda zkrátka měla v dějinách poměrně složitou cestu a s lidmi to lehké nemá ani dnes.

Jaký význam má příroda?

Rozčlenit ji můžeme na složku živou, která zahrnuje veškeré rostlinstvo, živočichy i samotné lidi. Do neživé přírody pak patří slunce, voda, vzduch, půda, horniny.

Bez přírody by na planetě zkrátka neexistoval život, a to ani ten lidský. Proto je pro člověka bytostně důležitá a jednoznačně by se ji i veškeré zdroje měl naučit chránit. Takzvaně udržitelný přístup tak jednoznačně není pouze módním slovem z lifestylových magazínů, ale má značný praktický význam.

Ostatně už Jean-Jacques Rousseau a jeho následovníci zformovali na svou dobu poměrně nezvyklý názor, že vlastní civilizace je zlem, nikoli důvodem k nadřazenosti. Rousseau nicméně zároveň přiznával, že z lidské společnosti se zcela vymanit nedokáže.

Kromě toho je pro nás příroda zásadně důležitá i z hlediska estetického. Vždyť kolikrát už bylo v různých textech zopakováno slovní spojení „krásy přírody“. Člověk jednoduše nehledá pouze užitek, ale i bohatství tvarů a barev.

Zajímavá, fascinující, ale i divoká a do značné míry nebezpečná. Příroda může být i taková a člověku poměrně intenzivně připomenout jeho vlastní zranitelnost. Nakonec i pandemie koronaviru, která sužuje soudobou společnost, není podle mnohých ničím jiným než důkazem o tom, že příroda se na nás „zlobí“.

Jak uchopit přírodu z pohledu estetického?

Lidský vztah k přírodě je tedy mnohovrstevnatý. Obáváme se jí, ale máme potřebu ji i chránit. A také ji uznáváme, čerpáme z ní sílu a uvědomujeme si její jedinečnost. Vzájemný vztah mezi člověkem a prostředím a utváření vazeb zkoumá dokonce i speciální disciplína v podobě tzv. environtmentální psychologie.

Pro člověka představuje příroda odvěků stejně tak důležitý zdroj inspirace. Básníci o ní psávali verše, malíři se pokoušeli její půvab přenést na plátno.

Už pravěký člověk navíc přírodní materiály používal k tomu, aby ozdobil i sám sebe. Ozdobné předměty si tehdejší příslušníci rodu Homo vyráběli z toho, co je přírozeně obklopovalo, tedy zejména z mušlí, kostí, kamenů a kůže.

Na to následně navázala výroba šperků z tradičních drahých kovů v podobě zlata a stříbra, k nimž se později přidaly i četné ryze moderní materiály, například platina.

I využívání kamene je dobře známé v současné civilizaci. K těm nejvíce ceněným ozdobám jednoznačně patří šperky s diamanty. Nicméně člověk během své historie objevil i mnoho méně známých, avšak neméně atraktivních minerálů – goethit, malachit, hematit a celou řadu dalších.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků