Vídeň je hlavní město Rakouska, známé svou bohatou historií, kulturním dědictvím a krásnou architekturou.
Bible v historickém kontextu i pohledem současnosti
Bible
Bible patří k nejdůležitějším náboženským textům. Kdo je jejím autorem a které nejdůležitější myšlenky jsou v ní vepsány a jak je můžeme uchopit v současnosti?
První tištěná bible
Samotné slovo bible se do češtiny dostalo přes latinu až z řečtiny. Původní tvar tohoto pojmenování však zněl „biblion“ neboli „kniha“. Přičemž tento výraz je pravděpodobně zdrobnělina utvořená ke slovu „biblos“ neboli „papyrus“.
Nazývá se také Kniha Knih nebo Písmo svaté, případně pouze Písmo, označována bývá taktéž jako svatá kniha.
Jedná se celosvětově o nejpřekládanější a zároveň nejvydávanější knihu. Guttenbergova bible se taktéž stala jednou z prvních knih, které byly vytištěny pomocí tehdy nového knihtiskařského stroje. Stalo se tak zřejmě v roce 1452. Předlohou byl Guttenbergovi a jeho souputníkům rukopis tzv. Vulgáty. Svou bibli nechali vytisknout latinsky.
Podrobnější datace bible
Navzdory tomu, že od prvního výtisku bible uplynuly už stovky let, je především pro křesťanství a také judaismus stěžejním textem dodnes. Tento kanonizovaný soubor náboženských knih je rozdělen na dvě části, které se nazývají Starý a Nový zákon.
Starý zákon byl vytvořen již v 1. tisíciletí př. n. l., napsán byl v hebrejštině. Jedná se o spisy, které byly původně vytvořeny židy a teprve od nich je převzalo křesťanství. Tato část se rozděluje na další tři oblasti nazvané Tóra, Proroci a Spisy. Křesťanství však původní rozdělení nerespektuje a uznává místo toho tzv. Pět knih Mojžíšových.
Nový zákon pochází z období počátků křesťanství a sepsán je v helénistické řečtině. Datovat jej jej tedy možné přibližně do období 50. až 150. let n. l. Spis pojednává o životě Ježíše Krista.
Bible jako takové není dílem jediného autora. Zatímco u některých spisů jejich tvůrce známe, větší část jich byla vytvořena anonymně. Dnes jsme schopni rozkrýt primárně autory některých textů z Nového zákona. Ty starozákonní jsou převážně anonymní. Uvádí se tak, že se na ní mohlo podílet celkem okolo 40 různých osob.
Jednotlivé pasáže doznaly významného rozšíření a napříč historií proto vznikla celá řada překladů původního biblického textů. První oficiální český překlad vznikl v 16. století v prostředí Jednoty bratrské a nazývá se Bible kralická.
Bible pohledem dnešního čtenáře
V současnosti je v české literatuře oficiálně přijímán především tzv. český ekumenický příklad, který vznikl mezi lety 1961 a 1979. Ten vznikl ve spolupráci zástupců církve katolické a protestanské. Cílem bylo vytvořit moderní text přístupný současnému čtenáři.
Má nám ale skutečně bible co říci i v dnešní době? Promlouvá nejen současným jazykem, ale i myšlenkami? Ve společnosti skutečně stále poměrně intenzivně přetrvává spíše materialistický či liberálně teologický názor, že hlavní vliv na formování člověka má výchova a vliv prostředí.
Tuto teorii však křesťané striktně odmítají. Člověk se podle nich a priori rodí s příklonem k hříchu. Vychází z předpokladu, že každý jednotlivec má ve svém nitru vždy určité prázdné místo a usiluje intenzivně o jeho naplnění. Hledá tak lásku, štěstí i sám smysl své existence.
A to nachází právě a pouze skrze Boha. Křesťané tak bibli nezpochybnitelně považují za normativní text své víry, který nabízí vykreslení různých odstínů Božího charakteru.
Vnímání bible kritickou optikou
Bible však neměla během staletí jednoduchou pozici a nemůžeme říci, že byla jen bezvýhradně uznávána. V historii byla odmítána i haněna a dnes i mnozí duchovní připouštějí, že je minimálně v mnoha ohledech sporná.
Ostatně dodnes se různé názorové proudy přou o sám její vznik. Podle jejích přívrženců přímo Bůh prorokům a apoštolům její slova nadiktoval, na toto konto však druhá skupina, skálopevně přesvědčená o svém mínění, prohlašuje, že se jedná o výtvor vychytralých podvodníků.
Ať už je pravda jakékoli, důležitost bible nelze v historickém kontextu rozporovat. A co nám její pasáže mohou předat, pokud se neřadíme mezi věřící? Její uchopení je komplikované, neboť se jednoznačně vymyká konvenčním literárním kategoriím.
Chápat ji však lze jako určitý historický odraz konkrétní subjektivní zkušenosti. Objektivizovat ji jednoduše není možné, a to už ze samé její podstaty, neboť bychom ji tím připravili o její hloubku.