Co je to láska?

Láska je obecně vztah, který vyjadřuje určitou náklonnost, sympatie. Její předmět může být značně různorodý. Může se jednat o osobu, věc, ale také o místo a vlast, nějaké hnutí či ideu a konečně i o život, bohatství nebo o moc.

Americký psycholog Abraham Harold Maslow ve své slavné pyramidě potřeb lásku definoval jakožto jednu ze základních lidských potřeb. Někteří vědci ji však naproti tomu vyčleňují ze spektra základních primitivních lidských citů, jako je například radost či strach.

Podobná definice nám však právem může znít poněkud „suše“, neboť si pod slovem láska obvykle představíme romantický cit vůči druhé osobě. Tato emoce však má do představ hollywoodských scénáristů v reálném životě často značně daleko.

Také spisovatel Erich Fromm na lásku nahlížel pragmaticky, neboť o ní říkal, že je aktivní silou v člověku. A mínil, že má-li se člověk ve svém životě úspěšně spojit s člověkem jiným, musí si zachovat svou vlastní individualitu.

Jaké jsou čtyři fáze lásky?

Přesto je láska ve smyslu vztahu k jinému člověku pro lidstvo velkým tématem. Tímto druhem citu se tak zaobírá poměrně zevrubně i moderní psychologie. Ta rozlišuje dokonce čtyři specifické druhy lásky. Už zmíněná romantická láska je prvním z nich. Vychází z fyzické přitažlivosti, ale přidává zájem a potřebu porozumění.

Tím se dostáváme k druhému typu, kterým je láska fyzická, která je, jak už bylo naznačeno, úzce propojena s láskou romantickou.

Zároveň zde oddělujeme fázi vztahu, která bývá označována většinou právě jako láska. V dalších etapách vzájemného poznávání, potažmo i soužití už ovšem některé dvojice váhají, co k sobě cítí a zda to, co k sobě cítí, je to pravé. Zamilovanost se zde, jednoduše řečeno, láme v pravou lásku. Po odeznění silné prvotní zamilovanosti tak (v ideálním případě) dorazí láska společná. Tedy cit založený na vzájemné úctě a respektu. Někteří se naopak rozhodnou vztah ukončit.

Páry, které to spolu vydrží až do poslední fáze, zažívají lásku dokonalou a bezpodmínečnou. Taková láska je zcela nesobecká a současně umožňuje žít vedle druhé osoby zcela svobodně.

Kde se láska bere?

Zarytí romantici se při přečtení nadpisu začínají melodramaticky chytat za hruď. Přírodovědci se však jen shovívavě usmívají.

Láska podle nich sídlí především v mozku, respektive v centrální nervové soustavě. Stav zamilování je provázen nebo vyvoláván velmi živými ději. Dnes tuto problematiku napomáhá uchopit moderní projekce neurologických dějů do různých lokalit mozku za pomoci moderních zobrazovacích metod, jako je magnetická rezonance nebo pozitronová emisní tomografie.

Když se zamilujeme, spustí se v našem mozku doslova kaskáda chemických dějů a tělo zaplaví zajímavý „koktejl“ hormonů. Co se v našem těle děje, když jsme zamilovaní?

Které hormony hrají hlavní roli ve fenoménu jménem láska?

Ve fázi čerstvé zamilovanosti dochází k uvolňování dopaminu neboli hormonu štěstí. Právě ten způsobuje, že se zamilovaní cítí tolik šťastně.

Zamilovaní si také „frčí“ na vlnách serotoninu. Proto se zdají být pro reálný život prakticky nepoužitelní a skutečně téměř nejsou schopni obvykle fungovat, neboť myslí pouze na vytoužený objekt svého zájmu.

Láska je také spojená s hormonem, který se nazývá fenylethylamin. Ten vyvolává doslova euforické stavy a nasazuje ony tak často skloňované růžové brýle, pod jejichž vlivem nejsou lidé v počátečních fázích lásky s to racionálně uvažovat. Odborníci jeho účinky dokonce přirovnávají k pervitinu. Zamilovaný je tak svou láskou doslova intoxikován.

V hormonální bouři, která postihne nervový systém člověka zasaženého pověstným Amorovým šípem, hraje zásadní roli taktéž adrenalin a noradrenalin. To jsou hormony, které se typicky do těla vyplavují při stresové reakci.

Kontakt s milovanou osobou taktéž zásobuje organismus oxytocinem. Cítíme se díky němu dokonale uvolněně a tento hormon doslova odplavuje veškerý stres.

Ovšem láska může naopak i stres generovat. Je za tím kortizol. Ten způsobuje v této životní etapě i značnou netrpělivost, příslovečnou schopnost udělat z komára velblouda a také občasné „vybouchnutí“.

Jak se láska projevuje navenek?

Svými projevy je výrazné zejména stádium zamilovanosti. Patří k nim bušení srdce, zvýšené pocení, zarudnutí v tváři, pocity nevolnosti a žaludku „jako na vodě“, ale i typické mravenčení, romantiky láskyplně označované jako „motýlci“ v břiše.

Vědecké studie, které se tímto stavem zaobíraly, zjistily, že lidský organismus v takových případech reaguje podobně jako při silném stresu nebo onemocnění. Stav zamilovanosti se svými projevy může blížit i pocitům úzkosti.

Zamilovaní rovněž méně intenzivně vnímají fyzickou bolest. A to dokonce až o 15 % u silné bolesti, jak zjistil výzkum provedený na Stanford University School of Medicine.

Proč se zamilováváme?

Zamilovat se dokáže prakticky každý z nás. A jak uvádějí výzkumy, oproti romantickým představám o osudovosti lásky to pravděpodobně nebude jen jednou. Dokonce 49 % dotazovaných se ve svém životě zamilovalo hned 3x nebo vícekrát.

Proč nás vlastně příroda tomuto zvláštnímu stavu vystavuje? Existence lásky je v první řadě podmíněna potřebou zachování lidského rodu. Jsme tedy puzeni k tomu hledat si protějšek, do kterého bychom se mohli zamilovat a následně s ním i zplodit společné potomstvo a úspěšně jej vychovat. Proto prvotní silná fáze zamilovanosti běžně odeznívá po cca 2 až 3 letech.

Psychologové však upozorňují, že potřeba vzájemné sounáležitosti je pro člověka rovněž velmi důležitá. Redukovat lásku na pouhou chemickou reakci nutnou pro realizaci rozmnožovacích pudů by bylo chybné.

Láska navíc jednoznačně není nezbytnou podmínkou evoluční biologie. Vyhodnotit, že před sebou máme vhodný protějšek pro zakládání rodiny, můžeme i na základě jiných kritérií, jež navíc mohou být veskrze pragmatická.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků