Slunce

Slunce je tolik vzdálené, přesto životadárné a zcela nezbytné pro lidstvo. Ač ho máme denně nad hlavami, mnoho podstatného si toho o něm možná ještě neuvědomujeme. Které zajímavosti se se Sluncem pojí?

Co je to slunce?

Slunce je hvězdou, a to konkrétně střední velikosti, která se nachází v samém středu sluneční soustavy. Zemi je vůbec nejbližší. Slunce taktéž obíhá kolem středu Mléčné dráhy ve vzdálenosti vzdálenosti 25–28 tisíc světelných let, můžeme se o něm dále dozvědět.

Co je to vlastně Slunce? Dokonce i na to známe odpověď. Víme, že se v přesném poměru skládá z následujících prvků: vodíku, hélia a kyslíku.

Známe i teplotu Slunce. Ta činí asi 6 000 °C na povrchu. Ovšem pozor, nepředstavujme si pevný povrch, jaký má třeba Země. Jak už bylo řečeno, Slunce je prakticky směsí plynů a „pohromadě“ drží díky vlastní gravitaci.

Sluneční koróna neboli zřetelně zářící okolí Slunce, kterou běžně vidíme během úplného zatmění, je však ještě žhavější. Uvádí se až 1 000 000 °C. Proč tomu tak je, když je vzdálenější od jádra, to zatím netušíme.

Mimochodem, víte, podle čeho nyní tak často zmiňovaný koronavirus dostal svůj název? Je to právě podle podobnosti uspořádání povrchových struktur jeho obalu se sluneční korónou.

Jak vzniklo Slunce a má se lidstvo bát jeho zániku?

Slunce vzniklo přibližně před 4,5 miliardami let. A za další zhruba 4 miliardy let čeká lidstvo „drobný“ problém. Naplní se vize scénáristů katastrofických filmů, že Slunce vyhasne. Ty někteří lidé šíří sice už teď, objektivní pravdou je ale to, že je momentálně přibližně v polovině své životnosti.

Protože by bez Slunce nemohl existovat život, naháněla i v minulosti lidem hrůzu vidina, že jednoduše zmizí. Jedním z prvních astronomických jevů, které lidstvo zaznamenalo, bylo právě zatmění Slunce.

Ostatně i první dochovaný zápis něm nahání strach, ačkoli z jiného důvodu. Datujeme ho do roku 2137 před n. l. a pochází z čínské kroniky Šu-King. Lidé tehdy ještě neměli pro výjev, který se jim odehrával nad hlavami, vysvětlení. V jejich představách se zářící kotouč chystala pozřít saň. Král ovšem tentokrát nebyl na zatmění včas upozorněn a lidé nemohli domnělou saň zahnat. Tehdy to „odskákal“ nebohý královský astrolog, který zůstal o hlavu kratší.

Posvátný symbol i krutá tradice

Pradávné civilizace, jako byli například Egypťané nebo Mayové naproti tomu vnímali Slunce pozitivně a uznávali jej jakožto jediné božstvo.

Tento náhled byl vlastní řadě kultur. Ve starověku se Bůh slunce jmenoval Sol, v antickém Řecku byl jakožto bůh Slunce uctíván Helios. V již zmíněném starověkém Egyptě pak měli boha jménem Ré, Ra či Amon.

To Aztékové na to šli sofistikovaněji a rovnou Slunci přinášeli oběti s cílem si ho usmířit. Jejich bůh Huitzilopochtli byl ovšem poněkud krvelačný a bylo nezbytné ho živit srdci a krví válečných zajatců. Ostatně Aztékové byli krutou tradicí lidských obětí neblaze proslulí.

Dokonce i podle křesťanské tradice stála na počátku všeho věta: „Budiž světlo.“ Křesťanská ikonografie přejímala mnohé z výtvarného vyjádření pohanství. A souvisí to i s právě sluneční symbolikou. Samotný Kristus byl nazýván Sluncem spravedlnosti. Zároveň byl vyobrazován s gloriolou nebo tzv. halo efektem.

Slunce taktéž může symbolizovat mír, ale i panovnickou moc. Například Ludvík XIV., známý také jako Ludvík Veliký nebo Král Slunce, si jej zvolil jako svůj symbol, když se rozhodl obnovit mír a převzít maximální kontrolu nad svým územím.

Zvláštní je, že význam a důležitost Slunce se rozhodně nezměnily ani poté, co moderní věda uspokojivě vysvětlila původ i vznik různých těles na obloze.

Sluneční symbolika se tak dál a dál objevuje v mnoha variacích. A ani nikterak zvláště duchovně založení jedinci se jí rozhodně nevyhýbají a pořizují si zpodobnění Slunce třeba na nejrůznějších špercích.