Vzduch

Vzduch představuje jeden ze čtyř základních elementů. Jaký je jeho symbolický význam pro člověka?

Vzduch v řecké a římské tradici

Vzduch patří k základním elementům, bez nichž by nebyl na zemi možný život. Je propojen s pohybem, nestálostí a otevřeností.

Kromě vzduchu k základním živlům patří oheň, voda, země, případně také éter. Toto rozdělení na čtveřici (pětici) elementů se uplatňuje především ve starověké řecké filozofii a v západní alchymii.

Co se týče řecké a římské tradice, prakticky vnímání vzduchu ve významu jedno z živlů začíná už u raných řeckých předsokratovských filosofů. Anaximenés, jenž žil v období poloviny 6. století př. n. l., vzduch nazýval Apeiros Aér, nekonečný, všeobsáhlý vzduch. Považoval jej za pralátku neboli arché, která je prvopočátkem všeho.

Vzduch u předsokratovských filosofů

Podobné přesvědčení přisuzují některé antické prameny Diogenovi Apollóniovi (konec 5. století př. n. l.). Tento učenec rovněž spojoval vzduch s inteligencí a duší (psyché), jiné prameny však uvádějí, že jeho arché byla látkou na pomezí vzduchu a ohně.

Vzduch byl pouze jedním z mnoha archai, tedy jakýchsi prvotních principů, které navrhovali předsokratikové. Většina příslušníků tohoto myšlenkového proudu se snažila redukovat veškeré předměty na jedinou substanci.

Empedoklés z Akragasu (asi 495-435 př. n. l.) si zvolil hned čtyři archai: vzduch, oheň, vodu a zemi. Z tohoto systému následně vyšla klasická řecká filosofie.

Vzduch jako element u Platóna a Aristotela

Celou teorii následně převzal také Platón. V jeho pojetí je tělesem spojeným se vzduchem osmistěn, který je tvořen osmi rovnostrannými trojúhelníky. Tím se vzduch ocitá mezi ohněm a vodou, což Platón považoval za příhodné, protože je přechodným prvkem ve své pohyblivosti, ostrosti a schopnosti pronikat.

Platónův žák Aristoteles (384-322 př. n. l.) vypracoval jiné vysvětlení živlů založené na dvojicích vlastností. Čtyři prvky byly uspořádány soustředně kolem středu vesmíru a tvořily sublunární sféru. Podle Aristotela je vzduch horký i vlhký a mezi sférami živlů zaujímá místo mezi ohněm a vodou. Aristoteles definitivně oddělil vzduch od éteru. Éter byl pro něj neměnnou, téměř božskou látkou, která se vyskytuje pouze na nebesích, kde tvoří nebeské sféry.

Vzduch v novodobém esoterismu

Vzduch pro nás představuje nezbytnou podmínku pro život. Všichni živí tvorové, rostliny i zvířata, jej potřebují, aby mohli naplnit nejzákladnější podmínku své existence - dýchání. Vyskytuje se všude kolem nás a jeho nejvýraznějším projevem je vítr.

Moderní recepce tak dál reflektuje element vzduchu i v symbolické rovině. Různorodé koncepty chápání tohoto pojmu se objevují jak v západním esoterismu, tak i v rámci hnutí New Age.

Vzduch je asociován s ročním obdobím jara, východem slunce a díky tomu i s východem ve smyslu světové strany. Je znázorňován prostřednictvím žluté, modré, bílé a šedé barvy. Rovněž se spojuje s mýtickým sylfem (éterické stvoření nabývající podobu dívky) nebo s obrem.

Vzduch a jeho symbolický význam

V symbolické rovině je vzduch metaforicky svázán rovněž se znalostmi, vnímáním, komunikací, kreativitou a strategií. Přiřazována mu bývá taktéž mužská energie.

V západní astrologii je s elementem vzduchu spjato hned několik znamení. Jde o zrozence Váh, také k němu bývají přiřazováni Vodnáři a Blíženci. Charakteristické je pro ně především to, že se velmi ochotně nechávají rozptýlit, jejich mysl může být nesoustředěná, doslova po větru odplouvat pryč. Takoví jedinci se nechávají životem, jednoduše řečeno, „rozfoukat“ a je pro ně obtížné nalézt vlastní cestu.

Pro osoby narozené v elementu vzduchu může být velmi užitečné obklopit se léčivými krystaly a kameny, které podporují jasnost a průzračnost, včetně duchovních vizí. K takovým patří například modrý avanturín, citrín, diamant, labradorit, měsíční kámen, topaz a zirkon.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků