Co je virus neboli vir?

Viry se skládají z krátkých sekvencí nukleové kyseliny, která může mít podobu ribonukleové kyseliny (RNA) nebo deoxyribonukleové kyseliny (DNA) jako genetického materiálu. Oproti většině ostatních organismů, kde je DNA vždy dvouvláknová struktura, jsou viry jedinečné, protože jejich materiál DNA nebo RNA může být buď jednovláknový, nebo dvouvláknový.

Typická struktura virionu, což je termín používaný pro označení jednoho viru, zahrnuje vnější obal, který se jinak označuje jako proteinová kapsida nebo membrána. Primární funkcí tohoto vnějšího obalu je chránit genetickou informaci virionu před fyzikálním, chemickým nebo enzymatickým poškozením.

Klasifikace lidských virů

Virus se často klasifikuje podle fyzikálně-chemických vlastností, struktury genomu, velikosti, morfologie a molekulárních procesů. Z hlediska genetického materiálu se viry klasifikují podle toho, zda se jedná o viry RNA nebo DNA, a podle vláknitosti jejich genetického materiálu, která může zahrnovat dvouvláknové (ds), jednovláknové (ss) nebo částečně ds.

Dále se ss viry klasifikují také podle toho, zda se jedná o pozitivní ss, negativní ss nebo negativní s ambisense viry.

K dnešnímu dni bylo identifikováno pět čeledí dsDNA lidských virů, z nichž k nim patří adenoviridae, herpesviridae, papillomaviridae, parvoviridae a poxivirdae. Picobirnaviridae, picornaviridae a reoviridae jsou tři lidské dsRNA viry, které byly identifikovány.

V porovnání s DNA viry bylo zaznamenáno mnohem více RNA virů, které infikovaly člověka. Patří mezi ně devět negativních ssRNA a osm pozitivních ssRNA virových rodin.

Ke klasifikaci daného viru lze použít také morfologii kapsidy včetně ikosaedrického, spirálovitého nebo komplexního tvaru. Do klasifikace viru se zahrnuje také přítomnost či nepřítomnost obalu na viru.

Jak viry infikují?

Vnější povrch viru je rozhodující pro jeho schopnost rozpoznat hostitelské buňky a přichytit se na ně. Povrch viru obvykle obsahuje určité bílkoviny, které dokáží rozpoznat buněčné receptory a navázat se na ně, aby usnadnily jeho připojení k hostitelské buňce.

Jakmile se virus připojí k hostitelské buňce, je pohlcen buněčnou membránou a následně vstoupí do cytoplazmy buňky. Uvnitř buňky virus odstraní svůj virový obal do menších buněčných vezikul, čímž uvolní svůj genetický materiál do cytoplazmy pro svou replikaci.

Viry nemají mechanismy potřebné k samostatnému přežití a vyhledávají rostlinné, živočišné nebo bakteriální hostitelské buňky, kde mohou využít jejich mechanismy k replikaci.

Viry proto k infikování hostitelských buněk použijí jednu z několika různých cest přenosu, mezi něž patří přímý kontakt, nepřímý přenos, přenos společným dopravním prostředkem a přenos vzduchem.

Přímý kontaktní přenos

Přímý kontaktní způsob přenosu vyžaduje fyzický kontakt mezi infikovaným a neinfikovaným subjektem například prostřednictvím líbání, kousnutí nebo pohlavního styku. Mezi nejvýznamnější sexuálně přenosné viry patří virus lidské imunodeficience typu 1 (HIV-1), lidský T-lymfotropní virus typu 1 (HTLV-1), virus hepatitidy B (HBV) a lidský papilomavirus typu 16 a 18 (HPV-16, resp. HPV18).

Nepřímý přenos

Nepřímým přenosem se virus přenáší kontaktem s kontaminovanými předměty nebo materiály, jako je zdravotnické vybavení nebo sdílené jídelní nádobí.

Běžný přenos prostřednictvím dopravních prostředků

Běžný přenos v dopravních prostředcích se týká případů, kdy jsou osoby vystaveny viru z kontaminovaného zdroje, jako jsou potraviny, voda, léky nebo intravenózní tekutiny. Zatímco cytomegalovirus se přenáší močí, existuje několik virů, které se přenášejí fekálně-orální cestou, mezi něž patří polioviry, coxsackieviry, virus hepatitidy A, rotaviry, astroviry a noroviry.

Přenos vzduchem

Týká se respirační cesty expozice virů, které mohou být ve formě kapének, aerosolů a respiračních sekretů na rukou a předmětech. Mezi nejvýznamnější viry, které se přenášejí touto cestou, patří virus chřipky, varicella-zoster virus, lidský rhinovirus, lidský adenovirus, respirační syncytiální virus, virus parainfluenzy, metapneumovirus a koronaviry.

30 zajímavostí o virech

• Viry se skládají z genetického materiálu (DNA nebo RNA) obaleného proteinovým obalem (kapsidou).
• Viry jsou mnohem menší než bakterie a eukaryotické buňky.
• Na rozdíl od buněk nemají viry vlastní metabolismus a potřebují hostitelskou buňku k replikaci.
• Viry mohou infikovat organismy ze všech tří domén života: bakterie, archea a eukaryota.
• Viry, které infikují bakterie, se nazývají bakteriofágy.
• Většina známých virů je patogenních, ale některé mohou hrát roli v ekosystémech a evoluci hostitelů.
• Počet virů na Zemi je odhadován na 10^31.
• Některé viry, jako např. chřipkový virus, mohou měnit svou strukturu, což ztěžuje vývoj účinných vakcín.
• Viry mohou mít různé tvary, například helikální, ikosaedrální nebo složitější.
• Antivirotika jsou léky, které působí proti virům, ale nejsou účinné proti bakteriálním infekcím.
• HIV (virus lidské imunodeficience) způsobuje AIDS (syndrom získané imunodeficience) a napadá imunitní systém.
• COVID-19 je onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV-2, který se poprvé objevil v Číně v roce 2019.
• Chřipka je způsobena chřipkovými viry typu A a B a může způsobit sezónní epidemie.
• Spalničky, příušnice a zarděnky jsou vysoce nakažlivá virová onemocnění, proti kterým se běžně očkuje.
• Virus Ebola je zoonotický virus, který způsobuje hemoragickou horečku s vysokou úmrtností.
• Poliovirus způsobuje dětskou obrnu, což je vážné neurologické onemocnění, které může vést k ochrnutí nebo smrti.
• Některé viry mohou způsobovat rakovinu, například lidský papilomavirus (HPV) a hepatitida B a C.
• Viry jsou častými příčinami gastroenteritidy, která zahrnuje stavy jako žaludeční chřipka a rotavirovou infekci.
• Viry mohou být přenášeny různými způsoby, jako je kontaktní, kapénková, potravinová nebo vektorová (např. hmyz) cesta.
• Vědci využívají viry v genové terapii, kde mohou být použity jako vektory pro přenos genetického materiálu do buněk.
• CRISPR-Cas9, revoluční nástroj pro genovou úpravu, byl odvozen od bakteriálního obranného systému proti virům.
• Virové onemocnění zvané kvasinková virová infekce je příčinou rozsáhlých ztrát v pivovarském a pekařském průmyslu.
• Některé viry, jako herpes simplex, mohou způsobit latentní infekce, kdy zůstávají v hostitelském organismu po dlouhou dobu bez způsobení symptomů.
• Priony jsou infekční proteiny, které způsobují neurodegenerativní onemocnění, jako je Creutzfeldt-Jakobova nemoc, ačkoli nejsou viry, mají s nimi některé společné rysy.
• Virusová replikace probíhá v hostitelských buňkách, kde viry využívají buněčné stroje pro syntézu nových virových částic.
• Vakcíny fungují tím, že stimulují imunitní systém k rozpoznání a ničení virů, což snižuje riziko infekce nebo závažnosti onemocnění.
• Některé viry mohou způsobovat pandemie, což jsou globální epidemie, které se šíří mezi lidmi a způsobují vysoký počet nakažených a úmrtí.
• Rezistence na antivirotika, podobně jako rezistence na antibiotika, je rostoucím problémem, který komplikuje léčbu virových infekcí.
• Viromy, soubory virů v různých prostředích, mohou hrát důležitou roli v ekologii a globálním biogeochemickém cyklu.
• Některé viry, jako je mimivirus a pandoravirus, mají mimořádně velké genomy a komplexní životní cyklus, což zpochybňuje tradiční definice virů.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků