Východní Timor je malá země v jihovýchodní Asii, která se pyšní bohatou historií, kulturní rozmanitostí a nádhernou...
Velikonoce a tradice známé i neznámé
Velikonoce
Velikonoce tradičně slavíme na jaře. Víte ale, proč je vlastně slavíme a kde se vzali tradiční rituály, které s nimi souvisejí?
V původní tradici jsou Velikonoce zejména oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které připadá na neděli. Jde o nejvýznamnější křesťanský svátek.
V tento den Ježíš Kristus symbolicky zvítězil nad smrtí, jíž vykoupil hříchy lidstva. Oné zásadní neděli předchází tzv. Velikonoční vigilie, bohoslužba noci (Vzkříšení v sobotu večer), v níž byl Ježíš Kristus vzkříšen.
V naší kultuře se však spíše udrželo lidové pojetí těchto svátků coby oslavy jara. Z této tradice pak vycházejí i nám známé zvyklosti a četné atributy oslavující počátek nového života.
K těm asi nejvíce zažitým patří určitě pomlázka, tedy šlehání děvčat spleteným vrbovým proutím. V kontextu dějin se vlastně jedná o obyčej veskrze nový.
Kde se vzala pomlázka?
První zmínky o pomlázce se objevují v Postile studentů pražských kazatele Konráda Waldhausera z roku 1369. Tehdy se uvádí zvyk plácání metlou i rukou mezi milenci a manželi. Konrád Waldhauser i Jan Hus také informují o zvyklosti žen a dívek, které prý takto nakládaly se svými muži, aby tito na nich nevyžadovali naplnění „manželských povinností“.
V roce roku 1453 se už historické prameny zmiňují o obřadním šlehání v průběhu Velikonočního pondělí. Za skutečný počátek vzniku pomlázky se tak někdy uvádí až tento rok.
Šlehání děvčat vrbovými proutky má svůj důvod, symbolicky se jim tak jejich prostřednictvím mělo předat mládí, svěžest a ohebnost. Dívky, které se potkají s koledníky tak budou celý rok krásné a zdravé.
Proč se koleduje o barvená vajíčka?
Pánové za své úsilí při koledě získávají malovaná vajíčka. Byť je v některých případech nahradily sladkosti pro děti a dospělým koleda pro změnu nezřídka přináší příležitost dát si něco ostřejšího, tradice vajíček zcela nevymizela.
Prokazatelně začala v Persii a v Egyptě. Tehdy se vajíčka dekorovala červenou barvou. Zřejmě je tato tradice ještě výrazněji starší, to ale nemáme doloženo. Traduje se tak, že první obarvená vajíčka se objevila už v pravěku.
A proč vlastně? Dnes považujeme kraslice za fascinující ukázku šikovnosti těch, kdo je zdobí. Stále se udržuje řada dekorativních technik. Nicméně původní důvod, proč se vejce začala barvit, byl ovšem zcela jiný. A také notně pragmatičtější: Před Velikonocemi je nutné držet půst v délce 40 dnů.
Ten mimochodem neznamená, že člověk přestane jíst zcela. Jen by se měl chovat umírněně, což platí nejen pro jídlo, ale i pro jiné zábavné požitky. Očistit je potřeba tělo i mysl. Zříct by se tak jedinec během půstu měl masa, mléčných výrobků i právě vajec.
Co ovšem s vajíčky po tuto dobu? Naši předkové rozhodně nehodlali plýtvat. Došlo jim, že vajíčka vydrží, pokud se uvaří. A aby nehrozila záměna uvařeného vejce za to syrové, zkrátka a jednoduše si je od sebe odlišili barvou. A tradice byla na světě.
I do Čech dohopkal velikonoční zajíček
Jak je vidět, Velikonoce se až do dnešní podoby formovaly mnoha různými vlivy. Stále častěji k nám proniká tradice, která je dominantní v zahraničí.
Nadílku od velikonočního zajíčka hledají hlavně německé děti. Nicméně v minulosti se tato tradice udržovala i u nás, nejde o ryze moderní záležitost. A stále častěji se tato zvyklost do českých rodin vrací. A to zvláště nyní, kdy nám bylo určitou dobu vzájemné sdružování se zapovězeno, což ohrozilo i tradiční koledu sestávající z obcházení dalších domácností.
Ostatně zajíc je rovněž symbolem s Velikonocemi pevně spjatým. Vychází z legendy o Ostaře, germánské bohyni jara a plodnosti. Ta jednou jaksi zapomněla na Zemi včas přivést Slunce. Když našla umrzlého ptáčka, rozhodla se ho oživit. Ani bohyně mu už nevrátila schopnost létat, proto ho proměnila právě v zajíce.
Proč se Velikonoce slaví jako pohyblivý svátek?
Užít si tak Velikonoce můžete i ryze po svém. Ostatně máme k tomu i zasloužené dny volna. Velikonoční pondělí je společně s Velkým pátkem oficiálně ustanoveno jako státní svátek.
Kdy se ovšem volných dní dočkáme, to si každý rok musíme dopočítat. První nikajský koncil svolaný císařem Konstantinem v roce 325 rozhodl, že se Velikonoce, respektive velikonoční neděle bude slavit jako pohyblivé, a to vždy po prvním jarním úplňku.
Zároveň bylo jakožto nežádoucí vyhodnoceno, aby se původní velikonoční tradice kryla s židovským svátkem Pesach. Ten patří mezi vůbec nejdůležitější židovské svátky vůbec. Připomínat má vyjití Izraele z egyptského otroctví.