Taoismus

Z Číny až do střední Evropy aneb o taoismu. Které myšlenky jsou pro něj charakteristické a jak vlastně vznikl?

Jaký je vznik a počátky taoismu?

Taoismus lze dílem označit jako filosofickou školu i jako náboženství. Jde o soubor myšlenek, které na čínskou společnosti každopádně měly a stále mají zásadní vliv a výrazně promlouvají i do evropské kultury.

Pokud bychom se měli podívat na samotný začátek, pak za zakladatele můžeme považovat muže, který je dnes znám jako Lao'c neboli Starý Mistr.

Čínský mudrc, jehož existence ovšem není průkazně potvrzena, je považován za pomyslného duchovního otce tohoto proudu. Stalo se tak údajně v období kolem 5. století př. n. l.

Samotný taoismus je ale ve smyslu filosofickém nositelem a pokračovatelem tradic, které byly známy již mnohem dříve než se taoistická škola začala vymezovat právě jako taoistická. V některých rysech se tak podobá přednáboženskému indickému buddhismu. Patrny jsou v něm však i prvky animismu a okultismu.

Taoismus jako individualistický směr

Navíc je taoismus vnímán i jako protějšek konfucianismu. Ten je typicky výrazně politický angažovaný a jednotlivce nutí ke společenské aktivitě. Současně ho vyzývá k tomu, aby se vzdělával, pracoval na své morálce a měnil společnost k lepšímu.

Taoismus je naproti tomu značně individualistický, koncentruje se na jednotlivce, zůstává striktně apolitický a společenskou angažovanost nepožaduje.

Podle některých zdrojů je taoismus prostě a jednoduše stanovením správného způsobu života. Pakliže bychom měli shrnout jeho myšlenkovou podstatu, mohli bychom říci, že hlavním smyslem je splynutí člověka s jednotou.

Někdy se uvádí ve smyslu splynutí s přírodou, nicméně význam pojmu je mnohem širší. Na samém počátku se tato nauka zaobírala otázkami vzniku universa a zákonitostí, kterými se řídí.

Základním spísem je Tao te ting (Kanonická kniha o Cestě Tao a Energii Te). Jeho autorem je údajně sám Lao'c, není ale vyloučeno, že se na jeho vzniku podílelo i vícero tvůrců. Tento text požaduje sladění veškerého konání a myšlení se zákonitostmi Taa.

Taoismus jako cesta k prázdnotě

Které to jsou? Znak Tào doslova znamená „cesta“. Rozumí se tím cesta z duality do jednoty a naopak. Celý směr nicméně nabyl postupně mnohem abstraktnějšího vyznění.

Podle jedné z definic lze totiž Tào vyložit v širším slova smyslu. Označovat tento pojem může přirozenou dynamiku a spontaneitu pohybu i prapodstatu jsoucna, vnitřní obsah i smysl skutečnosti, jednotu bytí a totožnost všech jeho prvků.

Vrátíme-li se tedy k původnímu výkladu, můžeme říci, že Tào je v tomto duchu cosi nezachytitelného a zároveň nepronikajícího, může se tak jednat i o všezahrnující cestu.

Existuje v něm povaha neměnné, tedy jediné pravé skutečnosti, nahlížené jako „jednolitá prázdnota“. Ta se objevuje v obou nejdůležitějších proudech taoismu, které označujeme přízvisky filosofický a náboženský.

Co je cíl taoismu?

Cílem taoistů je svorně u obou konceptů duchovní návrat do této prázdnoty, a to výhradně prostřednictvím vlastního úsilí. To znamená, že není žádané násilné vměšování se do přirozeného sledu události. Ale pozor, taoismus odmítá i to, že by se jedinec stal naprosto pasivním.

Obě výše odstíněná pojetí taoismu se však od sebe odlišují v tom smyslu, že religiózní taoismus uplatňuje praktiky liturgie, rituály a ceremoniály, využívání amuletů a další podobné atributy.

Naproti tomu druhý proud preferuje meditační techniky, prostotu a neokázalost. To ho více sbližuje s nejstaršími tradicemi.

Nicméně lze říci, že filosofický taoismus i tak stál u zrodu toho náboženského. Navzájem tedy spolu souvisejí a jednoznačně je nelze vnímat jako dva protikladné proudy, které jsou od sebe odtrženy.

Hlavním smyslem taoismu je tedy tematizace věčnosti a vztahu člověka k ní. Proč je to důležité? Člověk by prostřednictvím neustálého sebezdokonalování měl docílit věčné existence.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků