Počátky vývoje symbolismu

Jde o umělecký směr, jehož počátky můžeme datovat do 80. let 19. století. Nejvýraznějšího rozmachu se však dočkal o něco později, až na přelomu 19. a 20. století.

Původně se vyvinul v literatuře, působil však i na výtvarné umění a divadlo. Samotní symbolisté byli ovlivněni subjektivní idealistickou filozofií Arthura Schopenhauera, Friedricha Nietzscheho a Henriho Bergsona.

Na jejím základě označili uznávanou realitu za falešný konstrukt. Racionálně nepopsatelné věci a jevy se snažili popsat pomocí zvolených symbolů. Tím se zároveň pokoušeli dostat k pravé podstatě věcí, která je podle nich skrytá. Realitu je možné poznat podle symbolistů pouze na základě intuice nebo na bázi duchovně-mystické zkušenosti.

Charakteristika symbolismu

Symbolismus je tak založen na vyjádření prožitků, snů. Činí tak náznakově, obrazově. Využívá volnou asociaci představ. Šlo o přímou reakci na popisnost naturalismu a parnasismu. Částečně také umělci období symbolismu navázali na etapu romantismu.

Výtvarné umění se v tomto duchu nemohlo plně rozvinout. U symbolismu lze totiž pozorovat některé podobné znaky jako u secese. Proto také tento umělecký směr nakonec nevytvořil příliš jednotný styl.

Malířství se především vyvíjelo v návaznosti na literární symbolismus Jeana Moréase. Malíři se v období symbolismu vymezovali vůči impresionistům, které považovali za smyslově povrchní. Ti se především uchylovali k zachycení prchavého okamžiku hry světel. To zástupci symbolismu odmítali a jednoduše si začali tvořit vlastní realitu.

Klíčoví představitelé symbolismu

Ke klíčovým postavám tohoto odvětví patří Gustave Moreau, Puvis de Chavannes nebo Odilon Redon. Co se týče prvního jmenovaného, Gustave Moreau byl francouzský malíř, ale také rytec a sochař. Jeho dílem se typicky prolínají především mytologické a biblické náměty.

Etapu uměleckých začátku můžeme datovat do roku 1848, kdy už pracoval na Pietě inspirované Delacroixovou Pietou v Saint-Denys-du-Saint-Sacrement. Následně pokračoval obrazy Darius po bitvě u Arbelles a Píseň písní. K nejslavnějším dílům tohoto autora náleží Zjevení, které nese symbolický motiv hlavy Jana Křtitele. Useknutá hlava se pak objevila i na jeho obrazu s názvem Orfeus.

Dalším z iniciátorů symbolismu byl Puvis de Chavannes, francouzský malíř, který se zaobíral především malbou nástěnnou. Výrazně uplatňoval svůj dekorativní talent a velkolepý monumentální sloh.

Jeho obrazy jsou často zdánlivě prosté, a to jak barevně, tak i tvarově a prostorově, ale zobrazují velkolepou myšlenku, jak potvrzují například díla Vlastenectví nebo Fantazie. Sám následně svou tvorbou inspiroval další impozantní tvůrce, jako byli Paul Gauguin, Georges Seurat nebo Henri Toulouse-Lautrec.

Odilon Redon se zařadil v dějinách umění mezi představitele symbolismu a také dekadence, tvořil však jako značný solitér jen těžko vřaditelný do konkrétního směru. K malířství inklinoval už od raného věku. Mínil ho i studovat, na otcovo přání však vysněný obor opustil a hodlal se věnovat architektuře. Nesložil však přijímací zkoušky na školu, což ho dovedlo k sochařství.

Přesto však nakonec k malbě cestu našel. V jeho obrazech se odrazil zájem o hinduistické a budhistické i jiné náboženství, což je patrné v obrazech Budha, Mnich s knihou a Mephistoteles. Slávu mu však přineslo až abstraktní malířství.

Čeští symbolističtí umělci

K významným postavám českého umění té doby, kteří rovněž byli ovlivněni symbolismem, se řadí Jan Preisler, Max Švabinský a grafik Vojtěch Preissig.

Pro Švabinského byla typická především značná zručnost a rozmanitost užívaných grafických technik. Společně s Janem Preislerem a dalšími umělci položil základy českého moderního výtvarného umění 20. století.

U Vojtěcha Preissiga si lze již v raných pracích povšimnout elegantní lineární secese přecházející právě do symbolistní polohy. Kromě toho se tento umělec stal i zakladatelem české i světové moderní typografie.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků