Surrealismus

Surrealismus je jedním z uměleckých směrů. Co je pro něj charakteristické a jaké nejznámější představitele má?

Jaké jsou počátky formování surrealismu?

Surrealismus je evropský umělecký směr, jehož počátek můžeme datovat na začátek 20. století, přibližně do roku 1920.

Vychází kromě metafyzické malby a dadaismu také z manýrismu Arcimbolda a Hieronyma Bosche a z veškerých fantazijních projevů, jež nachází například i v díle Francesca Goyi, Henriho Rousseaua nebo Odilona Redona a dalších umělců.

První manifest surrealismu zformuloval francouzský básník a prozaik André Breton. Společně s ním se na něm v říjnu 1924 podílel také Yvan Goll.

Breton definoval surrealismus jako „čistý psychický automatismus, kterým má být vyjádřeno, ať už mluveným slovem nebo slovem psaným, aneb jakýmkoli jiným způsobem skutečné fungování myšlení“.

K prvním surrealistům, kteří východisko své umělecké tvorby nalezli v dadaismu, se zařadil Max Ernst, Marcel Duchamp, Man Ray a Francis Picabia. Záhy se k těmto představitelům připojili také André Masson a Joan Miró, V roce 1926 je následoval i Yves Tanguy.

Surrealistická skupina se značně rozrostla především ve 30. letech. Do tohoto uměleckého okruhu se začlenil i Salvador Dalí, Alberto Giacometti, René Magritte, Paul Delvaux a mnoho dalších umělců. Tito tvůrci do surrealismu vnesli řadu nových podnětů.

Joan Miró

Surrealismus lze v malířství rozčlenit na absolutní a veristický. Absolutní surrealismus je založen na automatismu. Obraz tak v pojetí tohoto uměleckého směru vzniká bez přípravy, teprve v momentu, kdy umělec začíná tvořit.

K představitelům tohoto zaměření lze zařadit André Massona, jehož tvorba později značným způsobem ovlivnila gestickou malbu Jacksona Pollocka.

Za zcela typického představitele surrealismu bývá někdy označován především Joan Miró, jehož poetické dílo má blízko i k nefigurativnímu umění, ačkoli ve skutečnosti k abstrakci tento tvůrce nikdy nepřešel.

K typickým rysům jeho uměleckého projevu náleží hravost, jemný humor, symbolické zkratky a užití zářivých čistých barev. Pro toto pojetí je dílo Joana Miró široce respektované a v uměleckých kruzích ceněné.

Veristický surrealismus

Naproti tomu předpokladem veristického surrealismu je vnitřní snový nebo halucinační model, konkrétní představa vzniklá z fantazie nebo podvědomí svého tvůrce, která se následně v podstatě akademickou, až fotograficky realistickou pomalou metodou realizuje na plátně.

Onen vnitřní model přitom nemusí připomínat reálné tvary. Například jeden z představitelů tohoto proudu Yves Tanguy, zmíněný již v úvodu tohoto textu, zaplňuje ve svých obrazech prostor trojrozměrnými neexistujícími objekty, které jsou namalovány až naturalisticky.

Většinou tak v tomto pojetí dochází k různým absurdním kombinacím tvarů či k přiřazování předmětů, které spolu nesouvisejí.

Max Ernst a Salvador Dalí

Nejvýznamnějším představitelem veristického surrealismu však je Max Erst. Původně se mu uměleckým východiskem stal dadaismus.

Již ve své rané tvorbě produkoval vtipné koláže, vystříhané z detailů starých rytin, objevil také nové možnosti tzv. frotáže (otisky struktury starých prken a dalších materiálů) a dekalku (otisky husté barvy na podklad).

Prvek náhodnosti i záměru plně vyhovoval i surrealistické tvůrčí metodě. Ernst pracoval i s koláží fotografickou.

Ke zvláště oceňovaným pilířům jeho tvorby se řadí především obrazy, byť se věnoval i dalším disciplínám jako například tvorba plastik.

K nejvýznamnějším dílům tak patří zejména cyklus Masožravá příroda. Zdrojem inspirace se mu v tomto případě staly obrazy Henriho Rousseaua.

Širší veřejnosti nejvíce známým představitelem veristického surrealismu je především Salvador Dalí. Méně se však již ví, že kromě obrazů se tento umělec věnoval taktéž návrhům šperků.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků