Objevte úžasný svět morčáka, fascinujícího ptáka s jedinečným charakterem a neuvěřitelnými dovednostmi. Naše podrobná...
Snubní prsten
Snubní prsten
Snubní prsten je tradiční rekvizitou svatebního obřadu. Kde se vlastně „snubáky“ vzaly a jakou podobu mají dnes?
Historie snubního prstenu
První snubní prsteny se objevily už v roce 3000 př. n. l. ve starověkém Egyptě. Jednalo se o symbolické vyjádření věčnosti, které reprezentoval kruh. Ten se vyráběl z rákosu nebo konopí. Samotné spojení kroužku a symboliky věčnosti přitom nebylo výsadou pouze Egypťanů. Stejný význam už znaly a spojovaly si s tímto motivem i jiné starověké národy.
Později se naproti tomu přistupovalo k obřadům znatelně pragmatičtěji. Prsten nedostávala nevěsta, ale její otec. Už šlo o šperk a nevěstina rodina tímto způsobem obdržela symbolickou platbu za dívku. Římské nevěsty zase dostávaly kroužky hned dva. Prsten vyrobený z kamene nosily doma, ten zlatý na veřejnosti. Nechtěly si pochopitelně cenný kroužek poškodit.
Výrazný zlom přinesl do historie snubních prstenů Tridentský koncil. Ten v 16. století zrušil povinnost prstenů zásnubních. Znamenalo to, že se prsten předává přímo během svatebního obřadu. Tehdy ale stále patřil pouze nevěstě a trvalo ještě několik století, než se ustanovil zvyk výměny snubních prstýnků mezi oběma v páru.
Rituál, který máme dnes neodmyslitelně spojen se svatebním obřadem, je ryze novodobý, pochází až ze 20. století.
Kde se nosí snubní prsten
Je zvykem, že se snubní prsten nosí na levé ruce, konkrétně na prsteníčku. Tradice velí, že se tato ruka má nacházet blízko k srdci.
Údajně tento zvyk pochází ze starověkého Egypta. Věřilo se totiž, že tzv. žíla lásky vede právě ze čtvrtého prstu na levé ruce, a to rovnou do srdce. Podobné vysvětlení poskytuje i římský soudce a spisovatel Aulus Gellius. Ten uvádí, že čtvrtý prst levé ruky je údajně spojen tenkým nervem se srdcem. Pakliže se na něj tak zatlačí prstenem, znamená to jistotu lásky.
Ne všude se však vychází z téže tradice a i v Evropě nalezneme země, kde je naopak zvykem prsten navléknout na ruku pravou. Platí to například pro Řecko, Polsko a většinově i pro Španělsko.
Zpravidla se na prsteníčku levé ruky nosí po svatbě oba prsteny, pakliže nevěsta dostala i ten zásnubní. Ostatně přesouvat šperk na jiné prsty nemusí být možné, byl-li vybrán s pečlivostí tak, aby seděl právě na prsteníku. Proto velmi často páry řeší nákup zásnubního prstýnku přímo tak, aby ladil s budoucím snubním prstenem.
Jakou podobu má mít snubní prsten (a proč)
Snubní prsteny si vybírají snoubenci společně, co říci více však zpravidla má k výběru žena. Tradiční podoba snubního prstenu je hladký kroužek s rytinou (monogram, jméno protějšku nebo datum svatby). Povrch prstenu může být hladký, ale také matný.
Stále více nevěst však touží i po zdobnějším šperku. Volí si tak i prsteny, které mají celou obroučku zdobenou kameny. Klasicky se jedná o brilianty, vhodné jsou však i zirkony. V takovém případě je však potřeba s citem volit i prstýnek zásnubní, pokud jej budete mít. Zejména plánujete-li je nosit na jednom prstu, neměly by být oba šperky nadměrně výrazné, aby se navzájem nepřebíjely.
Z toho pak vyplývá i rozdílnost prstenu ženicha i nevěsty. Nevěsta může cíleně volit jednoduchý kroužek, aby vynikl prsten snubní. Touží-li ale po zdobnějším snubním kroužku, je jasné, že partner naopak zvolí decentnější design. Oba kroužky by spolu měly ladit, nemusejí však být zcela shodné.
Někdy rozdílnost pramení zcela prostě i z absolutně odlišného vkusu. Totožné preference co se šperků týče, však podmínkou pro šťastné manželství zcela jistě nejsou. Protože prsten budete nosit v ideálním případě celý život, pořiďte si ten, které se líbí právě vám a nehleďte příliš na to, jak se k sobě hodí s tím partnerovým.
Zlato, stříbro, platina nebo snad jiný materiál?
Nestárnoucí volbu pro snubní prsteny reprezentuje zlato, které je pro mnoho lidí hodnotným kovem, jenž adekvátně odráží i hodnotu vzájemné lásky.
Výhodou zlata je zejména to, že uspokojí tradicionalisty, ale i moderně smýšlející jedince. Minimalistické snubní prsteny lze vytvořit z bílého zlata, klasický punc dodá zlato žluté. Zejména moderní nevěsty prahnou také po zlatu růžovém.
Některé dvojice volí i stříbrné snubní prsteny. Může to být akceptovatelná cesta zejména pro páry, které neplánují v tomto směru nijak závratné finanční investice.
Počítejte s tím, že stříbro je relativně měkký kov, tudíž mohou na šperku vzniknout škrábance. Opotřebí se však v čase i zlato a právě drobné nedokonalosti naopak připadají některým párům půvabné, neboť odrážejí, že společně s partnerem jsou již dlouho šťastní a podařilo se jim překlenout i méně veselé životní okamžiky.
Některé dvojice navíc programově kalkulují s myšlenkou, že si do pár let koupí prsteny nové, například k výročí sňatku. Víte-li, že konkrétní snubní prsten pro vás nemá přílišnou sentimentální hodnotu, jednoznačně si můžete dopřát i šperk zcela nový.
Naopak ty páry, které lpí na životnosti onoho jediného klenotu, velmi často volí šperk z chirurgické oceli. Jde o materiál levný a velmi odolný. To ovšem podmiňuje menší designovou variabilitu šperků, o něco hůře se s tímto materiálem pracuje. Proto jej navíc ani nelze zvětšit nebo zmenšit.
Méně často se setkáte s materiály, jako je platina, paladium nebo titan. Charakteristické je pro tyto bílé kovy shodně hlavně to, že jsou velice odolné. Titan vychází cenově poměrně příznivě, avšak podobně jako u chirurgické oceli jej nelze upravovat. Obdobně palladium vyniká dlouhou životnosti a zároveň je levnější než bílé zlato i platina. Platina je stejně tak vysoce odolná, avšak co se týče snubních prstenů, úskalím pořízení tohoto kovu hlavně to, že je drahá.
Doporučujeme tento článek: