Rituál

Rituály provádějí lidstvo od věků. Jakým způsobem se měnila jejich podoba a jaký mají v lidském životě vlastně význam?

Jak vznikl rituál?

Termínem rituál označujeme předem danou sérii symbolických akcí, která může být charakterizovanána formalitou a opakováním, nicméně postrádá přímý instrumentální účel. Založena je na tradičních, osvědčených, prověřených pravidlech a normách.

Samotný výraz rituál vychází z latiny, konkrétně ze slova slova „ritualis“ neboli „obřadný“. V češtině se tak často výrazy „rituál“ a „obřad“ používají jakožto zaměnitelná synonyma.

Rozdíl však tkví v tom, že rituál má pevně danou strukturu, zatímco obřad může probíhat volně. Konečnou podobu v tomto případě především ovlivní jeho účastníci.

První známky rituálního chování datují historikové do doby před 70 tisíci lety. Rituály tvoří faktickou a nedílnou součást lidského života.

Jak rozdělujeme rituály?

A to i toho současného. Byť je kontexuálně můžeme mít sklon vnímat spíše jako cosi nadpřirozeného, jednoznačně se objevují i v sekularizovaném životě a jsou předmětem seriózního zkoumání.

Co říci přitom k tématu rituálů má široká škála vědných oborů včetně antropologie, etnologie i psychologie. Podle těchto odborníků si rituály tvoříme na podkladě našich vlastních vnitřních hodnot.

Mimořádně důležité jsou pro člověka především tzv. přechodové rituály. Ty jej převádějí z jednoho společenského postavení nebo období do druhého, přičemž se vždy má jednat o společenské postavení vyšší, významnější.

Typicky do této kategorie patří úkony spojené se zásnubami a svatbou, ale také pohřbem. Z běžně známých rituálů lze vzpomenout ještě i křest, ale také například vysokoškolskou imatrikulaci či závěrečnou promoci. Vymezení skupiny přechodových rituálů je však mnohem širší a na přesném definování se neshodnou ani odborníci.

Jakou úlohu hraje rituál v současném světě?

Souvislost rituálů se samou vnitřní podstatou člověka lze ilustrovat i na dalším aspektu současné společnosti: Typický je pro ni odklon od náboženství. Ten podle sociologů úzce souvisí se socio-ekonomickou a politickou modernizací. Neznamená to však ale, že bychom se rovněž zcela odchýlili od jakékoli víry.

Náboženskou praxi spjatou s rituály, jako jsou například pravidelné modlitby nebo chození do kostela, na druhou stranu řada lidí má potřebu nahradit návratem k předkřesťanským obyčejům.

Mnoho jednotlivců se obrací k dávným pohanským zvyklostem i přesto, že jejich historickému a kulturními kontextu mnohdy dokonale nerozumí. Stačí si například připomenout dodnes na řadě míst aktivně udržované pálení čarodějnic.

To bývá směšováno s tradicí vítání jara, jehož důležitým atributem je vynášení Morany (Smrtky). Tato figura se v původním symbolickém významu házela do vody či do příkopu, případně mohla být skutečně pálena nebo zakopávána do země. Tento rituál se však odehrával typicky na Smrtnou neděli, tedy dva týdny před Velikonocemi.

Jaký je význam rituálů?

Jak je vidět, rituály se v čase mění, vyvíjejí a jejich význam se může postupně posunout a i poněkud zkreslit. V některých případech navíc dochází k absolutnímu vyprázdnění a přechovávání zvyku pouze pro zvyk samý.

Má podobné jednání smysl? Proč se s usilovným přesvědčením opíráme o dodržování tradic, jejichž původní význam neznáme, případně ho interpretujeme mylně?

Podle psychologů je naše potřeba ritualizace jednoduše zcela přirozená. Rituály dodávají našemu životu hloubku a pomáhají k ukotvení. Dokáží nás spojit s tím, co přesahuje naši vlastní existenci, tedy se životem a smrtí, přírodou a jejími zákonitostmi, ale dokonce i s vesmírem samotným.

Využíváme je k rozloučení se starou životní fází a k přivítání čehosi nového. Tento přerod samozřejmě v určitých případech být i bolestný, typicky se jedná například o okamžiky spojené se smrtí. Právě rituály nám mohou pomoci se s těmito chvílemi vyrovnat.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků