Východní Timor je malá země v jihovýchodní Asii, která se pyšní bohatou historií, kulturní rozmanitostí a nádhernou...
Prsteny
Prsteny a prstýnky
Prsteny jako nedílná součást každého z nás. Myslím, že nikdo by si neuměl představit život bez jakéhokoli šperku. Ať už mluvíme o náhrdelnících, náušnicích nebo právě prstenech, skvěle doplňují náš outfit a dokáží vyzdvihnout naše přednosti. Každý z nás má nějaký takový šperk doma, ale často si ani neuvědomujeme, jakou práci tento šperk za sebou má. Jakou sílu člověk, který jej vyrobil, musel vynaložit na to, aby se nám to alespoň trochu líbilo a byli jsme spokojeni. My si dnes budeme povídat o historii prstenů, jak to s nimi vlastně až po současnost šlo, jak a z čeho se vyrábí. Povíme si také kratičký zajímavý příběh, ve kterém bude hrát hlavní roli právě prsten a řekneme si, na co všechno lze prsteny či všeobecně šperky využít. Tak co, připraveni? Jdeme na to!
Historie prstenů
Už odpradávna si lidé začali uvědomovat, že pokud by měli nějaké doplňky, které by například vystihovali nějakou určitou věc či funkci, tak by se mohli stát jejich nedílnou součástí. Respektive, mohly by být zajímavým artefaktem, který by reprezentoval je jako člověka. Prsten jako šperk, který můžeme najít v podobě kroužku či menších úprav a který navlékáme na prst ruky či nohy, se za ta léta, kdy byl vynalezen, stal favoritem mezi lidmi. A když do toho člověk umí vnést trochu toho šarmu (diamanty, přírodní kameny, ozdoby,...), krásně ho můžeme použít k vytvoření outfitu a naší osobnosti.
Prsteny v minulosti nefungovaly pouze jako doplněk, ale měly nést určitý význam, ať už ochranný, záslibný či magický. Mohly jsme se s nimi setkávat jak u králů, tak u obyvatelstva, které si to mohlo dovolit. Prsteny se objevily v roce 3000 před n. l. v Egyptě. Měly označovat věčnost. Jako materiál se tehdy používalo rákosí, které bylo svázané do určitého tvaru - kroužku. Podle řecké mytologie mají prý prsteny mít význam hrdinství - díky Titánovi Prométheovi, který pro lidi ukradl božský oheň a byl za to potrestán na skále. Díky příběhu o Prométheovi pak lidé začali používat prsteny. V dnešní době známe už tolik prstenů s významem, kolik si ani neumíme představit. Vyberu a uvedu zde ty, které považuji za zajímavé.
absolventský prsten - člověk, který nosil tento prsten je absolventem nějaké školy, nejčastěji univerzity
pečetní prsten - symbol úřadu či osobního postavení
kardinálský, biskupský či opatský prsten
prsten čistoty - symbol sexuální abstinence křesťana až do svatby
spolkový prsten - určuje členství ve spolku nebo klubu či nějaké organizaci
prsten smuteční - varovný nebo pohřební - většinou se objevuje s lebkou se zkříženými hnáty
zásnubní prsten
Prstenů, které bych tady mohla vyjmenovat je opravdu spoustu. Vidíme a snad si i dokážeme představit, co každý ten prsten měl za symbol či úkol. Nejčastějším prstenem, který z této řady známe je prsten zásnubní. I k němu se váže několik informací, o kterých bychom si mohli v krátkosti říct.
Zásnubní prsten
Zásnubní prsten dává všem lidem informaci, že je žena zasnoubena a že se v blízké době bude vdávat. Prsten je na prsteníčku, kde plní svou funkci až do svatby. Prsten ženě dává muž, když ji žádá o ruku a předurčuje tak k jejich budoucí svatbě. Tento prsten bývá obvykle ze zlata či ozdobený diamantem nebo jiným vzácným kamenem
Dříve byla pravá ruka vnímána jako taková významnější - prsten se nosil dříve na ní, ale postupem času lidé začali zjišťovat, že na pravé ruce jim prsten překáží a brání v každodenní činnosti. Co si budeme, většina z nás píše a dělá mnoho jiných věcí pravou rukou, tudíž není divu, že v dávných dobách jim to bránilo v normální práci.
Materiály na výrobu prstenů
Prsten je nejčastěji vyroben z kovu. Díky tomu, že existuje spousta druhů kovu, které lze na prsten použít, povíme si tady o těch nejčastěji využívaných.
drahé kovy (zlato, stříbro popřípadě i platina)
ušlechtilé kovy, do kterých můžeme zařadit měď či titan
obecné kovy (cín, hliník, železo, litina)
mosaz, bronz, cín s olovem - tudíž slitiny
Prsteny mohou být v mnoha tvarech, velikost a zároveň každý může být úplně jiný. Tak jako každý člověk je originální, tak každý prsten také. Může se vyrobit z jiného materiálu, ozdoby, kterým prsten vylepšíme (ať už nějaké kameny nebo jen nějaké ozdobičky) nebudou nikdy stejné. Prostě každý prsten je originál!
Výroba prstenu s kamenem
Ať už se to zdá či ne, na výrobu prstenu je potřeba hodně lidské síly. Je tudíž možné, že v průběhu procesu sílu ztratíte a musíte si prostě odpočinout. Zajímavou informací je, že se na výrobu prstenů nepoužívají žádné neznámé pomůcky. Používá se nářadí, které je velice podobné tomu normálnímu, ale je upraveno pro zlatníky. Díky tomu neseženeme toto nářadí levně. Výroba začíná pořízením tyčky z materiálu, který si přejeme mít na prstenu. Délka a tloušťka se změří pomocí prstu a pak se jednoduše odštípne. Jednoduchý začátek ne? Pak se válcuje a žíhá až do té doby, než se odstraní pnutí. Válcujeme na tloušťku, kterou chceme, aby prsten měl. Dále se vezmou kleště a materiál se začíná ohýbat do kruhu. Tato činnosti právě potřebuje již zmiňované síly. Konce se seříznou, aby prsten na sebe pasoval. Dále se do prstenu mlátí kladivem, aby byl hezky kulatý. U této činnosti je důležité si dát pozor, aby prsten nezměnil svoji velikost. Dále se válcuje a leští, nasadí se kameny a prsten je na světě.
Já se to tady snažila popsat co nejrychleji, ale zároveň sem dostat vše, co se v procesu prsten dělá. Skutečností je, že je doopravdy potřeba hodně vaší energie, i když se to asi takhle nezdá. Ten pocit z hotového prstenu je ale nepopsatelný!
Příběh
Pondělí ráno. Jako každý všední den se hrnu do práce, abych tam byla včas. Někdy mám opravdu na mále, ale dnes vše stíhám krásně. V 8 hodin odemykám dveře do ochodu, ale na dveřích stále nechávám kartičku ZAVŘENO. Ze skříněk, které mám za sebou, vytahuji prsteny a se šperky, které mám zrovna v nabídce. Uvařím si kávu, skvělou jako rozjezd tohoto dnešního dne. Usedám na stoličku a za pár minut někdo buší na dveře. Utíkám odemknout, i když mám ještě zavřeno, ale nemohu přeci přijít o žádného svého zákazníka.
Slečna se mi vrhne do obchodu a sděluje mi svůj příběh. Já jen stojím a dívám na ni s otevřenou pusou. Už jste někdy slyšeli o tom, že by se vám den před svatbou ztratil prsten pro přítele? To se právě stalo ji. Žádá mě, jestli bych byla ochotna prsten ihned začít vyrábět, že by si prý i připlatila. Odpovídám že ano, co bych pro své zákazníky neudělala. Jenže v tu chvíli nastal háček. Neměla prsten druhý, podle kterého bych mohla ten její vyrobit, ani fotku, na které prsten je. V možnosti bylo pouze tedy udělat oba nové prsteny. Slečna mi sdělila, jakou velice netradiční svatbu mají. Vytáhla jsem všechny prsteny, které mám v nabídce. Jenže ona si prostě nemohla vybrat. Nevěděla, jestli chce prsten ze zlata nebo stříbra, jestli s nějakým kamenem (diamant,...) nebo naopak s čistě přírodním kamenem. Nevěděla jsem, jak ji s výběrem pomůžu. Byly jsme obě zoufalé.
Po třiceti minutách vybírání si slečna vybrala prsten ze zlata. Prý se k ní nejvíc hodí. Uvedla mi velikosti a já se vrhla do práce. Musela jsem pracovat co nejrychleji a zároveň pečlivě, abych vše hezky stihla. Nikdo mě nesměl rušit, tudíž jsem nechala na dveřích cedulku s nápisem ZAVŘENO a plně se věnovala práci. Byla jsem tak vyčerpaná, ale věděla jsem, že to zvládnu. Věřila jsem si, to musí přeci každý. Práce mi trvala přes pět hodin. Byli jsme domluvené, že si pro to přijde okolo šesté večer. Dřív jsem to opravdu nestíhala. Chyběly mi už jen maličké úpravy a v tom paní přiběhla. Samozřejmě že o hodinu předem, musela počkat, protože jsem to prostě ještě neměla hotové. Udělala mi ale radost. Ve volném čase, co musela čekat v obchodě, si vybrala dva páry náušnic. Nic neudělá větší radost zlatníkovi než toto. Zabalila sem jí prsteny a náušnice, dala mi peníze a pelášila domů. Mně se ohromně ulevilo.
Dělám si další várku kávy. Po takovém dni ji fakt potřebuji. Usedám za stolek a dělám inventuru jako každý jiný měsíc. Zjišťuji, že jsem si za poslední měsíc vydělala slušné peníze. Není divu, dostala jsem opravdu spoustu zakázek. Doufám v to, že to takhle půjde i dál. Chystám se k odchodu, už odbíjí sedmá hodina. V tom někdo klepe na dveře, říkám si, že horší jak teď to být už nemůže. Otevírám a za dveřmi stojí ta stejná paní, které jsem dělala dva prsteny. Sděluje mi, že prsteny nesedí. Já celá v šoku odpovídám, že jsme je měřili, musí sedět. Vím, že jsem nikde neudělala chybu. Vzápětí se dozvídám, že prsteny nebyly pro ni, ale pro její nejlepší kamarádku, která sem prostě jen nechtěla jít. Strávila jsem na tom tolik svého času. Upadám panice.
Ano, i toto se může stát. Tímto příběhem jsem chtěla na konec říct jen to, že je důležité si vážit práce druhých. Nikdy si neumíme představit, kolik sílu za výrobou jakéhokoli předmětu je, dokavad to nevyzkoušíme sami. Není dobré si myslet, že věci budou sedět a brát to, že je ten druhý stejný tak to vlastně můžu hodit jakože na sebe. Ne! Vždy je dobré se s tím druhým poradit a nikdy nechodit sama pro věci, které nejsou určené pro mě.
Doporučujeme další článek:
Starožitné šperky
P.S. Máme pro Vás odměnu:
Přejeme Vám příjemný den.
Publikováno v: Druhy šperků