Pohádky

Pohádky představují důležitou součást kultury. Jak se tento fenomén vyvíjel a komu byla vlastně tato vyprávění původně určena?

Vznik a historický vývoj pohádky

Pohádka je převážně prozaický folklórní žánr, který však může být i složitější a využívat i zapojení veršů, případně přecházet až do dramatické podoby.

Jde o součást tradice ústní lidové slovesnosti, v jejímž rámci náleží k nejstarším žánrům. Pohádky vycházejí z tradovaných lidových vyprávění, která se předávala z generace na generaci. Teprve později byla sběrateli folkloristy zaznamenána.

Ústní tradice, literární díla, ale i fantazie vypravěče nakonec vedly k tomu, že se v čase původní příběhy proměňovaly a konkrétní narativ tak nakonec mohl mít i více variant.

Samotný termín „pohádka“ pochází polského „gadati“ neboli „mluvit“. Termín se ale ustálil až v 19. století. Staročeština nazývala dnešní pohádky báchorkami. Tento výraz pochází z ruštiny, kořen má ve slově „bachorit“ neboli „prášit“.

Jak vlastně celý žánr vznikl? Lze říci, lidstvu je zcela přirozená určitá zvídavost. Právě schopnost klást otázky nás odlišuje od zvířat. Člověk se jednoduše tázal po smyslu světa, v němž žil. A to vedlo k vytváření mýtů, legend, lidových příběhů a také pohádek.

Promítají se do nich pradávné životní moudrosti a bájné lidské představy, ale i touha po vítězství dobra a důvěra v kouzelnou moc slova. Vzhledem k tomu, že staví na běžné lidské zkušenosti, objevují se pohádky ve podobných formách napříč různými kulturami.

Základní charakteristika pohádek

Charakteristické je pro ně fantazijní pojetí s výskytem nadpřirozených jevů. Stejně tak je pro tento žánr typické i určité literární bezčasí, neboť doba, místo i prostředí jsou určeny jen velmi okrajově. Klíčové je zejména řešení problémů hlavního hrdiny a přítomnost šťastného konce.

Volné zpracování původních pohádkových námětů vedlo postupným vývojem k vyčlenění samostatného žánru tzv. autorských pohádek, které jsou specifické zejména pro dobu současnou, byť se objevily už hlouběji v minulosti. Autorské pohádky, dnes nazývané také umělé, se vyskytovaly už ve středověku.

Původně byly tyto příběhy určeny dospělým posluchačům. V současném pojetí jsou adresovány především dětem. Tento posun vyvěrá mimo jiné i z toho, že dětskému příjemci jsou pohádky adekvátně srozumitelné. Mají jim být jakousi průpravou pro pozdější vnímání náročnějších uměleckých textů.

Klasifikace pohádkových vyprávění je i pro soudobé literární teoretiky poměrně náročná. Vzhledem k prolínání různých rovin existuje celá řada schémat, jež si badatelé pro lepší uchopení celé problematiky vytvořili. Pohádky tak lze odlišovat i mimo jiné podle charakteru příběhu a použitých motivů.

Šperk jako kouzelný předmět v pohádkách

Jedním z typických prvků objevujících se v pohádkách jsou šperky. Stačí si například vzpomenout na kouzelný prsten princezny Arabely, který dokázal svému majiteli pouhým otočením na prstu splnit přání.

Šperky se stávají v pohádkách i důležitým prvkem z hlediska posunu celého vývoje Často pomáhají hlavnímu hrdinovi překonat nejrůznější protivenství osudu a plní tak i v symbolické rovině funkci jakéhosi magického amuletu. Tímto kouzelným předmětem může být opět prsten, případně také přívěsek či jiný předmět.

Tato rovina pohádek má kořeny ve středověké alchymii a démonologii. Nadpřirozená moc byla připisována i prstenu králi Šalomouna, což následně vedlo právě k přenesení motivu do pohádek a později do fantasy příběhů, z nichž jednoznačně nejznámější, je Pán prstenů, kde právě prsten se zvláštní mocí hraje ústřední úlohu.

Stranou nemohl zůstat ani aspekt, který je pro nás dnes možná nejdůležitější, a to sice ten, že šperky mají jednoduše vysoké estetické kvality. Typickým atributem půvabných princezen je tak obvykle zdobení vzácnými klenoty.

Kromě zdobnosti a magických vlastností však šperky mohou v pohádkách nabývat i zcela opačného významu. Pak se stávají jakýmsi mementem a člověka varují před pýchou, chamtivostí, lakotou a dalšími negativními vlastnostmi. Podobný motiv šperku proměněného v kamení, čímž dochází ke ztrestání provinilce, se objevuje například v příbězích Boženy Němcové.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků