Osud

Je to osud, pravíme někdy s povzdechem. Co to ten osud ale vlastně je? A dá se předpovědět, či dokonce zvrátit?

Co je osud?

Co je to vlastně osud? Jedna z definic objasňuje, že osud představuje myšlenku, že události v životě člověka jsou předem dány a tyto okolnosti ovlivňuje jistá nadosobní síla.

Osudovost se však netýká pouze jednotlivce, ale i světa a kosmu vůbec. Tato předurčenost vychází z víry v trvalou strukturu kosmu, jak dále objasňuje jedna z nejčastěji užívaných definic tohoto pojmu. V rámci objektivity hned na úvod ovšem dodejme, že některé prameny nicméně tuto předurčenost skepticky označují za idealistickou.

Do značné míry tak osud může být vnímán i jakožto paralela náboženství. V roli oné síly mající v moci lidskou existenci zde nefiguruje přímo Bůh, ale jiná nadpozemská entita.

Lze osud předpovídat?

Zejména různé okultní směry se pak zaobírají myšlenkou, zda je možné osud předpovědět a odhalit tak, co nás v budoucnu čeká. Stejně tak někteří věří, že poznáním svého údělu například díky kartářce se můžeme ze svého osudu i vymanit.

Jsou mágové a esoterikové skutečně nadáni zvláštním talentem a mohou odhalit neproniknutelné dění mezi nebem a zemí? Existuje vůbec něco takového a skutečně nás může osud takto přesahovat? Nebo jde jen o dovedně maskované v psychologii zdatných jedinců nadaných nejvýše zvýšenou mírou empatie?

Skeptikové k tomuto konstatují logicky vyznívající argument, že pokud by bylo skutečně možné svůj osud nějakým způsobem pozměnit, zřejmě by lidstvo již navěky bylo výhradně šťastné, spokojené a všestranně zajištěné.

Rázem by bylo možno odmazat finanční obtíže, rozvody a jiné katastrofy, případně sňatky (a jiné katastrofy). Jsou tak ochotni připustit existenci nejvýše obyčejné náhody.

To ovšem mnohým lidem nebrání zas a znovu zamířit k různým údajným nadpřirozeným nadáním disponujícím jedincům pro výklad, jemuž pevně věří. A právě víra je klíčem k úspěchu všech astrologů, kartářek, esoteriků a nejrůznějších samozvaných mágů, kteří se věnují například chiromantii (čtení z ruky).

Proč vlastně věříme v osud?

Ač se k nim racionálně smýšlející část společnosti staví s odstupem, jejich úspěšnost lze vysvětlit jednoduše tak, že jejich „zákazníci“ jim jednoduše věřit chtějí. Dáno je to zejména tím, že člověk ve svém životě potřebuje určitou jistotu a jakýsi pevný bod.

A právě zde opět dochází k prolnutí víry v osud s náboženstvím, které v lidském životě v zásadě naplňuje funkci obdobnou. Někdy tak bývá víra v osud dokonce označována jakožto vůbec nejstarší náboženství.

Ostatně poprvé se víra v osud objevila už ve starověku. Ve starověké Mezopotámii nalezli archeologové záznamy o životě sumerské a akkadské civilizace. Právě Sumerové se podle nich zaobírali příčinou lidského utrpení a to je přivedlo až k myšlence existence osudu.

Osud nám taktéž může do značné míry ulehčit složité životní okamžiky. Pokud neznáme přesnou příčinu toho, proč nás potkaly nejrůznější strázně, jednoduše to „svedeme“ na onu nadpozemskou sílu a z momentálních životních nezdarů obviníme osud.

Kde se osud bere?

Zastánci teorie o předurčenosti jsou bytostně přesvědčeni, že svůj osud si vybírá už naše duše v okamžiku, kdy si hledá nové tělo. Přidávají tak další střípek do mozaiky, která dráždí ty, jenž si přejí svět kolem sebe viděný výhradně optikou vědecky podložené argumentace.

Ač se jedná o pojem pocházející z východní tradice buddhismu, velmi často skloňovaným termínem se stala i karma. A s osudem bývá někdy ztotožňována. To však není dle některých výkladů zcela přesné.

Etický přírodní zákon příčiny a následku je důsledkem lidských činů. Osud však podle fatalistických výkladů žádným způsobem na rozdíl od karmy změnit nelze. Karma rovněž žádným způsobem nebývá spojována s duší.

Věčná otázka, zda existují vyšší principy a zda je v moci jediného člověka se z jejich vlivu určitým způsobem alespoň zčásti vymanit, tak nejspíše zůstane i nadále nezodpovězena.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků