Východní Timor je malá země v jihovýchodní Asii, která se pyšní bohatou historií, kulturní rozmanitostí a nádhernou...
Ve víru ohně: oheň jako symbol pokroku i utrpení
Oheň
Oheň představuje životadárný prvek i spalující živel. Značný význam má proto i v symbolické rovině. Co všechno o něm možná netušíte?
Oheň jako cesta k pokroku
Oheň je pro člověka nesmírně důležitý. Dnes vědci soudí, že pokud by se ho nenaučilo lidstvo ovládnout, nikdy by se civilizace nemohla vyvinout do stávající podoby.
Okamžik, kdy k tomu došlo, je však i pro současné archeology záhadou. Nejčastěji se jejich odhady kloní k závěru, že k tomu došlo v rozmezí od 1,7 do 2 milionů let před současností. První systematické a pravidelné používání ohně pak můžeme zařadit do období před 164 000 lety.
Nejstarší známé doklady o používání ohně lidmi pocházejí ze dvou izolovaných míst: V první řadě z jeskyně Wonderwerk na jihu Afriky. Na archeology tu čekaly zbytky spálených kostí a rostlin a cosi, co v hluboké minulosti zřejmě bylo ohništěm. Druhým objevem se stala lokalita v Izralaeli, kde se podařilo najít ohniště, pazourek a spálené fragmenty dřeva.
Pro lidstvo znamenal tento objev mnohé: Umožnil mu získat světlo, zahřát se i zpracovat potravu. Poskytl taktéž ochranu před divokou zvěří a dovolil i technologický pokrok, lidstvo díky němu například dokázalo objevit a použít princip tavení kovů.
Oheň ve vnímání mytologickém a kultovním
Oheň tak představuje dárce života. Nelze se tak příliš divit tomu, že si ho lidé značně vážili a v dobách, kdy po ruce ještě precizní důkazy o vlastních kořenech z dávné minulosti neměli, mu připisovali božský původ.
Ostatně legenda o nebohém Prométheovi, který za to, že lidstvu vrátil oheň, zaplatil krutým utrpením, patří k notoricky známým.
Ještě před ovládnutím ohně jím bylo lidstvo doslova fascinováno. A to v pozitivním i negativním slova smyslu. Na jedné straně ho tak naši předkové uctívali a obdivovali , ale také se spalujícího živlu velkou měrou obávali.
Z této fascinace se následně zformovaly kultické postoje, které se propsaly v podobě kultu ohně a specifických rituálů do většiny kultur po celém světě. Pevně je oheň spjat jak s monoteistickými, tak i s polyteistickými náboženstvími.
Jedním z nejznámějších příkladů je ostatně právě úloha ohně v křesťanství. Tento živel platí za jeden z nejčastěji zmiňovaných symbolů v bibli. Podle věřících zakládá proces sjednocení s Bohem. Strávit tak musí v bolestném procesu vše nečisté, aby mohlo vzniknout teplo s světlo.
Oheň jako symbol?
Přeneseně je tak díky křesťanskému výkladu oheň i symbolem potěšení a radosti. Zároveň představuje i pradávné zosobnění smrti a očisty.
Tato dvojznačnost fascinovala nejen běžné lidi, ale přitahovala i umělce. A to napříč dekádami od Shakespeara až po modernistického básníka T. S. Eliota.
Básníci, prozaikové a další tvůrci se však nejen filosoficky zamýšleli nad nebohými dušemi hříšníků stravovanými v očistci. Jejich vlastní duše totiž rozhodně nebyly živeny jen ušlechtilými city, ale na oheň nahlíželi z jiné stránky, poněkud méně vznosné. Tento živel je totiž i předobrazem tělesnosti.
Samostatnou kapitolu proto určitě představuje erotická symbolika. Ostatně to, jak silně je tato metafora zakořeněná, naznačují i běžné slovní obraty, které se ukotvily i v současném jazyce. V mnoha případech tak hovoříme o žhavé lásce či spalující vášni.
Oheň a jeho energie
Oheň tak je považován za motor pokroku lidstva, ale i za možnou příčinu jeho absolutní destrukce. Vede nás tak současně k maximálně odpovědnému zacházení, ať už tuto pravdu chceme uchopit doslovně fyzicky, nebo pouze přenesně mentálně, emocionálně či duchovně.
Žhnoucí plameny reprezentují aktivního činitele s nebývalou energií a je jen na nás, jakým způsobem ji dokážeme usměrnit. Platí to zejména tehdy, pokud svůj vnitřní oheň uchováváme v sobě. Snadno nás může sžírat a ve svém životě se pak cítíme neukotvení a rozháraní.
Někteří lidé si tak k tomuto účelu volí drahé kameny, které dokáží údajně vysílat různorodé vibrace. Přímo s elementem ohně je pak spojen například ohnivý opál, rubín, karneol, jantar nebo granát. Ty údajně dokáží onu spalující duševní sílu nasměrovat na správnou cestu.