Vídeň je hlavní město Rakouska, známé svou bohatou historií, kulturním dědictvím a krásnou architekturou.
Nihilismus není jen nic: Seznamte se s nejdůležitějšími myšlenkami
Nihilismus
Termínem nihilismus označujeme postoj nebo filosofické stanovisko, které v principu popírá a odmítá. Proč a kteří nejslavnější nihilisté formulovali v dějinách své myšlenky?
Nihilismus v Rusku 19. století
Samotný výraz nihilismus pochází z latiny, je odvozen od slova „nihil“ neboli „nic“. Z toho již vyplývá, co je jeho podstatou.
Úvodní tezi, že nihilismus je založen na striktním odmítání, je potřeba upřesnit. Jedná se o odmítání hodnot ustanovených lidskou společností. Tyto mravní, kulturní a společenské hodnoty nihilisté vnímají jako dogmata. Kde se podobný postoj bere?
Raný anarchistický nihilismus je patrný již u Dostojevského a Turgěněva. Rusko 19. století bylo etapou, v níž se mladí intelektuálové a studenti inspirovali myšlenkami evropských materialistických filosofů a ostře se vymezovali proti veškerým tradicím a hodnotám, které byly do poloviny 19. století nezpochybnitelné.
Ruský nihilismus doprovázel odpor k náboženství, k idealistické filosofii, ztráta respektu k autoritám a relativizace veškerých společenských institucí. Nabýval řadu podob od společenského vzdoru přes melancholické vystřízlivění zbytečného člověka až ke skeptickému a násilnickému anarchismu.
Počátky existenciálního nihilismu v Evropě
Nihilistické myšlenky zvolna z ruského prostředí pronikly i do Evropy. Začíná se zde formovat filosofická teorie, kterou dnes označujeme jako existenciální nihilismus.
Jedním z nejvýznamnějších filosofů 19. století se stal především Arthur Schopenhauer. Stěžejním se v jeho filosofii stal poměrně striktní postoj, který předpokládal, že existuje pouze jediná věc o sobě, a to vůle k životu. Stal se ale i reprezentantem tzv. filosofie pesimismu.
Jeho filosofie pesimismu je založena na přesvědčení, že svět není ani logický, ani nelogický – je alogický. Rozum je podle jeho myšlenkového schématu nástrojem nerozumné vůle. Život je dle jeho přesvědčení provázen vědomím vlastní konečnosti a hnán neustálou snahou uspokojovat nové a nové potřeby.
Konkrétně o nihilismu se vyjadřoval v tom smyslu, že se jedná o vedoucí směr ve vývoji Západu od Platóna až do současnosti. Prorokoval však, že jeho další rozvíjení může skončit jen světovou katastrofou.
Nietzscheho nihilismus
Dalším pokračovatelem existenciálně nihilistické etapy se stal i Søren Kierkegaard. Zdroj tohoto přesvědčení spatřoval především v krizi křesťanství a šíření „estetického životního pocitu“.
K dalším stěžejním postavám existenciálního nihilismu jednoznačně můžeme vřadit i Martina Heideggera. Od Kierkegaarda přejímá zejména tragický prvek úzkosti, odpor k životu odosobněnému, představu existence absurdní a pojem nebezpečné svobody.
Za asi nejslavnějšího reprezentanta nihilistických myšlenek je ale dnes považován především Friedrich Nietzsche. Podle jeho názoru zcela chybí smysl, Chybí odpověď na otázku „proč“. Absence smyslu je výchozím předpokladem následujícího vývoje.
Takovýto stav pro člověka současně znamená ztrátu jistot. V konečném důsledku způsobuje jakousi hodnotovou dezorientaci. Jako východisko z něj Nietzsche především viděl nové myšlení obnášející přehodnocení všech hodnot.
Nihilismus v době moderní
Nihilisticky Nietzsche chápal dokonce i křesťanství. Ostatně výstižně to charakterizuje jeho slavný výrok: „Bůh je mrtev.“ Sám byl ovšem věřící.Nicméně uznával, že člověk jako takový by se měl stát strůjcem vlastního osudu.
V souvislosti s tím měl být vytvořen vyšší mravní typ člověka, kterého Nietzsche nazýval Nadčlověk. Tyto myšlenky formuloval především ve svém slavném spisu Tak pravil Zarathustra. Myšlenky tohoto významného filosofa následně vytrhla z kontextu a zneužila nacistická ideologie.
Se vstupem do 21. století nihilismus jednoznačně zcela neodezněl. Naopak zaznívají hlasy, že se jedná o jednu z nejvýraznějších charakteristik doby moderní.
Zcela specifickým tématem, jež se stalo i předmětem zájmu soudobých antropologů, je nihilismus, jemuž do značné míry propadá současná mladá generace. Italský filosof Umberto Galimberti soudí, že hlavním pramenem nespokojenosti dnešní mladé generace jsou chybějící hodnoty.