Nebe

Nekonečná paleta barev, kterou můžeme během dne pozorovat na nebi, lidi odjakživa fascinuje. Od temně černé noční oblohy, přes jemný růžový rozbřesk, tyrkysovou letní oblohu, nadýchané bílé mraky či šedá dešťová oblaka, až po temně rudý západ Slunce, to všechno nás inspiruje, láká i leká. Pojďte se blíže podívat na to, co všechno se na nebi odehrává.

Místo, kde vzniká počasí

Při slově nebe nás obvykle jako první napadne podívat se nahoru, na oblohu. Z fyzikálního hlediska je to, co nazýváme nebem, vlastně jedna z vrstev atmosféry - plynného obalu Země. Jedná se o vrstvu nejnižší, neboli troposféru.

Ta se rozkládá ve výšce do 11 kilometrů nad zemským povrchem a kromě toho, že ji vlastně “vidíme”, odehrávají se v ní také všechny jevy, které pojmenováváme jako počasí.

Na základě proměn tlaku vzduchu, vzdušné vlhkosti, teploty či proudění vzduchu v troposféře tak vznikají dešťové i sněhové přeháňky, vítr či oblačnost.

Proč nebe vidíme modře?

Oblohu vidíme modře. Je to dáno tím, jak se mezi molekulami vzduchu rozptylují sluneční paprsky. V noci, kdy Slunce nesvítí, obloha zčerná a objeví se na ní hvězdy. Existuje více než osm desítek různých souhvězdí, tedy pevně daných souborů hvězd.

Pozorovat však můžeme pouze část z nich v závislosti na naší zeměpisné poloze a ročním období. Přesto se může jednat o velice zajímavou podívanou, namátkou vyberme třeba možnost spatřit Labuť, Velký a Malý vůz nebo Delfína.

Kolik je druhů mraků?

Zatímco v noci pozorujeme na obloze hvězdy, ve dne nám nebeské představení může poskytnout celá škála oblačnosti, tedy stupně pokrytí oblohy mraky. Jako “jasno” pojmenováváme stav, kdy na obloze žádná oblaka nejsou.

Následuje skoro jasno, polojasno, oblačno, skoro zataženo a zataženo, při kterém nespatříte na obloze ani kousek modré a pravděpodobně Vás dříve nebo později skropí chladivý déšť. A co vůbec takový mrak tvoří? Jedná se vlastně o zkondenzovanou vlhkost na malých prachových částicích, které poletují všude v atmosféře.

Shluk takových zkondenzovaných kapek pak vytvoří mrak. Podle tvaru a výšky rozdělujeme oblaka do několika skupin. Bílé chomáče či pruhy vysoko na obloze se označují jako cirrus a ohlašují brzkou změnu počasí.

Naopak pokud spatříte na obloze cirrocumulus, bílé chomáčky, které se také označují jako “beránky”, není třeba se obávat srážek nebo nepěkného počasí. Na bezprostřední blízkost deště upozorňuje stratocuulus. Tento nízký, šedivý mrak vypadá jako těžká peřina, která hrozí roztrhnutím.

Když se “roztrhne”, následují vydatné srážky. Pokud se rozhodnete naučit číst v mracích, budete se moci spolehnout na vlastní předpověď počasí více, než na tu televizní. Zkusíte to?

Sídlo Boha, aneb nebe v náboženství

Svoje nezpochybnitelné místo má nebe v náboženství, ať už jakémkoliv. Jedná se o místo, kde sídlí Bůh. Nachází se, stejně jako fyzikální nebe, vysoko nad našimi hlavami. Je to prostor, kde se dějí zázraky, prostor, který stráží andělé, a kam bude po smrti přijat ten, kdo za svého života na zemi konal dobro. Nebe tak často bývá vyobrazováno na malbách v kostelech či chrámech, zmiňuje se i v Bibli a dalších náboženských textech.

Nebeské kameny a šperky

Pokud Vás povídání o nebi zaujalo a rádi byste si kousek nebe nosili pořád u sebe, sáhnout můžete třeba právě po šperku s některým z “nebeských” kamenů. Tím nejčistším je průzračný křišťál, který Vám bude na každém kroku připomínat čistou oblohu a Vaši vlastní lehkost.

Nebe bez mráčku, doslova tyrkysové pak k sobě zavoláte minerály jako je tyrkys, achát, jadeit, akvamarín nebo lazurit.

Bát se nemusíte ani tmavého nočního či bouřkového nebe a pozvat jeho barvy dál díky minerálům hematitu nebo obsidiánu. Všechny můžete vzájemně kombinovat a vytvářet tak mnohobarevné šperky inspirované opravdovou oblohou.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků