Vídeň je hlavní město Rakouska, známé svou bohatou historií, kulturním dědictvím a krásnou architekturou.
Mytologie a mýtus patří k často skloňovaným pojmům
Mytologie
Mytologie a mýtus patří k často skloňovaným pojmům. Víte, co znamenají a kde mají vlastně kořeny? A jaký pro lidstvo mají význam?
Co je mýtus?
Primárně se termín mytologie používá pro vědu zaobírající se mýty. Ta se zabývá rozborem, výkladem a srovnáváním mýtů, studuje jejich povahu, funkce a jejich místo v sociálním životě lidí.
Tento obor bývá tradičně chápán jakožto součást sociální a kulturní antropologie. Výzkum mýtů má ale interdisciplinární přesah do mnoha dalších oblastí, především pak do sociologie, historie, religionistiky a psychologie.
Stejným výrazem se ale označuje i právě předmět zkoumání, tedy soubor mýtů. Ten se odvíjí od určitého národa, kultury či etnické skupiny. Mýty vyjadřují přesvědčení a hodnoty tohoto společenství. Proto lze říci, že jsou součástí každé kultury na světě.
Mytologie hrála v každé civilizaci důležitou roli. Již prehistorické jeskynní malby, rytiny v kameni, hrobky a památníky naznačují, že lidé si dávno předtím, než své mýty vůbec dokázali zaznamenat slovy, vytvořili strukturu víry odpovídající soudobé definici tohoto termínu.
Tato vyprávění slouží k vysvětlení přírodních jevů, toho, odkud lidé přišli a jak se jejich civilizace vyvíjela, tedy k objasnění řádu světa. Mytologie hledá odpověď na otázky, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Na nejzákladnější úrovni poskytuje jistou útěchu tím, že dává smysl a řád světu, který se někdy může zdát chaotický.
Mýty vyprávějí příběhy předků a původu lidí a světa, bohů, nadpřirozených bytostí, popisují původ nebo nuance zažitých zvyků nebo vysvětlují přírodní události, jako je východ a západ slunce, cyklus měsíce a ročních období nebo bouře s hromy a blesky.
Co znamenají mýty?
Mýty se zabýval i slavný švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung. Podle něj je dokonce mýtus nezbytným aspektem lidské psychiky. Ta potřebuje najít smysl a řád ve světě, který se často prezentuje jako neuspořádaný a nesmyslný.
Mytologiii lze navíc vnímat jako jakýsi předobraz náboženství. Vyprávění, která tvoří korpus starověké mytologie, sloužila lidem ve své době k totožnému účelu jako příběhy z dnes uznávaných posvátných textů, jako je například bible.
Mytologie měla za cíl nejen příjemcům vysvětlit běh světa, ale i poskytnout útěchu a do jisté míry i posluchače usměrnit. Dále poskytovala pocit jednoty, soudržnosti a ochrany společenství stejně smýšlejících věřících. Lze ji proto považovat za základní formu každé civilizace a oporou vědomí každého jednotlivce.
Americký komparativní religionista Joseph John Campbell soudí, že mýty učí smyslu. Mytologie vysvětluje, posiluje, stabilizuje a povyšuje život věřícího člověka ze všední existence na existenci prodchnutou věčným smyslem.
Jaký je smysl mytologie?
Byť mýtů existuje nepřeberné množství, v zásadě je možno je seskupit do tří nejdůležitějších skupin: Rozdělit je lze na etiologické, historické a psychologické.
Etiologické mýty (z řeckého aetion ve významu „důvod“) vysvětlují, proč je určitá věc taková, jaká je, případně jak vznikla. Zařadit sem můžeme například slavný mýtus o Pandořině skříňce, která vysvětluje, jak bylo do světa vypuštěno zlo a utrpení.
Historické mýty vyprávějí událost z minulosti, ale její význam zveličují. Nekladou si přitom nárok na to, aby se popisovaná situace ve skutečnosti vůbec stala. Typickým zobrazením této kategorie mýtů je například vyprávění o obléhání Tróje a jejím pádu, jak je popisuje Homérova Iliada.
Psychologické mýty představují cestu od známého k neznámému. Podle Junga i Campbella akcentují psychologickou potřebu najít rovnováhu mezi vnějším světem a vnitřním vědomím tohoto světa. Pravděpodobně nejznámějším klasickým mýtem tohoto typu je ten o princi Oidipovi.
Mytologie se tedy snaží odpovědět na nejtěžší a nejzákladnější otázky lidské existence. Proto byl pro naše předky nejdůležitější význam příběhu, nikoli doslovná pravdivost detailů. Posluchači si mýtus měli vyložit v rámci hodnotového systému své kultury.
To zůstává zásadním rozdílem mezi kázáním a individuální zkušeností s náboženskou mytologií. V rámci kulturního systému víry může kázání pouze povzbudit nebo posílit běžnou víru. Naproti tomu mýtus, ačkoli má potenciál činit totéž, má potenciál povznést a proměnit individuální chápání prostřednictvím síly symbolické krajiny, postavy, obrazu a tématu.