Mystika

Mystika má pro řadu z nás příchuť čehosi tajemného a jen těžko dosažitelného. Jaký je vlastně skutečný obsah tohoto pojmu? Co do mystiky patří?

Co je to mystika?

Souhrnně se tímto termínem označuje určitá duchovní zkušenost bezprostředního a osobního setkání s božským prvkem. Jde o zkušenost obestřenou hlubokým tajemstvím. Současně se nejedná jen o samotný akt setkání, ale stejně tak se tímto termínem popisuje i způsob, jakým bylo onoho setkání dosaženo.

Může se tak označovat náboženská praxe nebo v širším slova smyslu duchovní zkušenost jako taková. V nejširším uchopení významu tohoto výrazu pak pojem mystika může zahrnovat jednoduše jakékoli vybočení z každodennosti.

Skeptický pohled na mystiku pak ztotožňuje podobný přístup s jakýmsi tmářstvím, tajemstvím, které je pouze domnělé a se zastřením zdravého úsudku.

Etymologický výklad slova mystika

Samotný výraz mystika pochází z řeckého výrazu „mystikos“ neboli „tajuplný“. I to odkazuje na skutečnost, čím mystika byla v původním slova smyslu. Jednalo se především o tajné náboženství či tajnou organizaci, která byla ochotna přijmout nebo zasvětit pouze vyvolené jedince.

To ostatně souvisí dále souvisí s etymologickým výkladem tohoto slova. Ten některé zdroje spatřují ve slově „μύω“, což znamená „skrývám“. Až následně pak poukazují na souvislost s jeho odvozeninou „μυστικός“, tedy již zmiňovaným výrazem „mystikos“, který také bývá překládán jako „zasvěcenec“.

Samotné sloveso „μύω“ dostalo zcela odlišný přenesený význam v dnešní řečtině. Základní významy, které má, znějí skutečně „uvádět“ a „zasvěcovat“. Mezi sekundární významy pak patří „uvést“, "seznámit někoho s něčím“, „zaškolit“, „seznámit“ nebo i „učinit první zkušenost s něčím“.

Mystika napříč historií

V antickém světě, konkrétně v helénistickém období starověkého Řecka, se pojem „mystický“ primárně vztahoval k náboženským rituálům, jako byla eleusínská mystéria. V kontextu užívání tohoto termínu však nelze spatřit žádné přímé odkazy na transcendentno.

V etapě raného křesťanství se již stejný výraz vztahoval ke třem různým aspektům, které se brzy začaly prolínat, a to k biblickému, liturgickému a duchovnímu neboli kontemplativnímu.

Biblická rovina se vztahuje ke „skrytým“ neboli alegorickým výkladům Písma. Dále ta liturgická se odkazuje k liturgickému tajemství eucharistie, přítomnosti Krista v eucharistii. Třetí úrovní je kontemplativní neboli zkušenostní poznání Boha.

Až do 6. století se pro mystický výklad Bible a vidění Boha používal řecký termín „theoria“, což latinsky znamená „kontemplace“.

Obdobně tento trojí význam termínu „mystický“ byl chápán i ve středověku. Výraz „unio mystica“ se začal používat ve 13. století jakožto synonymum pro „duchovní sňatek“, extázi či vytržení, které se prožívá, když se modlitbou kontempluje jak Boží všudypřítomnost ve světě, tak Bůh ve své podstatě. Jedná se tedy o samotné sjednocení podstaty duše s Bohem.

Mystika v současnosti

Dnešní mystikové vycházejí z mnoha různých náboženských tradic, včetně křesťanství, judaismu, buddhismu, islámu, hinduismu, taoismu , jihoasijských náboženství a animistických a totemistických náboženství po celém světě.

Některé zdroje uvádějí, že jevy a zkušenosti, které bychom mohli označit jako mystické, jsou natolik rozmanité, že samotnou mystiku definovat jednoduše nelze.

Jistým pokusem o charakteristiku může být například konstatování, že mystická zkušenost zahrnuje intuitivní pochopení smyslu existence a skrytých pravd a řešení životních problémů. Za jednu z nejznámějších mystiček bývá současnými autory označována Johanka z Arku.

Poněkud matoucí může být to, že ač se jejich prožitky jednoznačně vymykají každodenní zkušenosti, nelze je označit za přímo magické či snad paranormální.

Neexistuje bohužel žádný způsob, jak absolutně dokázat pravdivost osobní mystické zkušenosti, což jednoznačně komplikuje uchopení takového zážitku. Mystika tak zřejmě zůstane věčným jablkem sváru mezi příznivci tajemna a racionálně založenými lidmi.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků