Mozart

Wolfgang Amadeus Mozart byl jedním z nejvlivnějších, nejpopulárnějších a nejplodnějších skladatelů klasického období. Jako zázračné dítě začal od útlého věku komponovat více než 600 děl, včetně některých nejslavnějších symfonických, komorních, operních a sborových skladeb.

Mozartův život

Wolfgang Amadeus Mozart se narodil 27. ledna 1756 v Salcburku. Již od útlého věku vykazoval mladý Mozart všechny známky mimořádného hudebního talentu. Už v pěti letech uměl číst a psát noty a svým talentem bavil lidi.

V šesti letech psal své první skladby a v osmi letech složil svou první symfonii. Mozart byl všeobecně považován za vzácného hudebního génia, ačkoli pilně studoval i další velké skladatele, například Haydna a Bacha.

Jeho otec Leopold, který byl rovněž hudebníkem, si rychle všiml talentu svého malého syna a stal se ohromným publicistou, který předváděl synovy schopnosti. Během svého dětství byl Mozart častým hostem v různých palácích po celé Evropě, kde hrál pro významné hosty.

Kromě toho, že byl Leopold vítán aristokraty po celé Evropě, vychovával své děti jako přísné katolíky. To zahrnovalo účast na mši, časté zpovědi a uctívání svatých. Mozart zůstal oddaným katolíkem po celý život.

Dětský génius Mozart, oblečený v nejlepších šatech, zanechal nesmazatelný dojem na každého, koho potkal. V sedmnácti letech přijal místo dvorního hudebníka v Salcburku, což mu však příliš nevyhovovalo.

Vadilo mu, že je na svém patronovi knížeti-arcibiskupovi Hieronymovi Colloredovi málo nezávislý. Mozarta také rozhořčoval jeho skromný plat, kvůli němuž se cítil nedoceněný.

Navzdory nespokojenosti a zapojení se do sporů však bylo následujících několik let obdobím plodné kompozice. V roce 1777 ho přestaly bavit požadavky, které na něj kladl jeho mecenáš, a vyjednal si uvolnění ze smlouvy. Opustil Salcburk a po cestách do Paříže a Německa se natrvalo přestěhoval do rakouské Vídně, kde žil po zbytek svého života.

V roce 1782 se proti vůli svého otce oženil s Konstancií. Po zbytek života si s ní zůstal velmi blízký a byl do ní velmi zamilovaný. Měli spolu šest dětí, ale pouze dvě přežily dětství. V posledním roce svého života začal komponovat jedno ze svých největších děl: Requiem. Mozart zemřel dříve, než ho stačil dokončit. Důvody jeho smrti nejsou jasné.

Mozartovo dílo je epické svým rozsahem i proporcemi. Bylo jen málo hudebních odvětví, kterých se Mozart nedotkl. Skládal opery, symfonie, koncerty i sólové skladby pro klavír. Jeho tvorba sahala od radostných odlehčených skladeb až po silné, náročné kompozice, které se dotýkaly emocí.

Na počátku své kariéry měl Mozart silnou schopnost učit se a pamatovat si z hudby, kterou slyšel od jiných. Dokázal do sebe začlenit styl a hudbu lidí, jako byli Haydn a J. S. Bach. Jak dospíval, vyvinul si zcela vlastní styl a interpretaci. Mozartova hudba zase velmi ovlivnila raného Beethovena.

Předehra z Figarovy svatby, K492

Figarova svatba, Le Nozze Di Figaro, která měla premiéru v roce 1786, je ideálním místem pro začátek průzkumu nejlepších Mozartových děl a předehra k opeře dokonale navozuje její atmosféru.

Zdá se, že Mozarta napadlo zpracovat skandální hru Pierra-Augustina Carona De Beaumarchaise, která byla v Paříži a ve Vídni zakázána.

Vhodně upravené operní libreto jeho nového spolupracovníka Lorenza Da Ponteho přineslo skladateli partituru, která odpovídá rychle se měnícím náladám této rušné, spletité a milostné komedie.

Symfonie č. 41 in C, K551: Jupiter

Pokud Mozart počítal, nemohl očekávat, že jeho 41. symfonie bude jeho poslední. Rozhodně nenapsal nic složitějšího než toto brilantní, ambiciózní dílo, jehož finále nabízí přehlídku kontrapunktických dovedností, která nemá v celé hudbě obdoby.

Nejde však o pouhé předvádění technických znalostí, ale o objevnou ukázku toho, čeho lze dosáhnout složitým kombinováním tematického materiálu současně. I když je zbytek symfonie prvotřídní, je to jistě pozoruhodný rukopis finále, který skladbě vysloužil přízvisko Jupiter, král bohů.

Requiem Mše d moll, K626

Naše chápání Mozartova Requiem je nevyhnutelně zabarveno skutečností, že se jednalo o jeho poslední dílo a že zemřel dříve, než jej mohl dokončit. Requiem, které si záhadným způsobem objednal jistý šlechtic, jenž je chtěl vydávat za své vlastní dílo, za památku své ženy, přitahuje obrovské množství mýtů a dohadů.

Jisté však je, že Mozarta při komponování skutečně pronásledovaly předtuchy smrti a že skladbu použil, alespoň částečně, jako své vlastní rekviem.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků