Měsíc

Měsíc je svou bledou září přitažlivým objektem zájmu všech romantiků a do jisté míry rozervaných duší. Jaké tajemství ovšem opravdu schovává a co symbolizuje?

Měsíc jako záhada pro vědce i věčná inspirace

Náš Měsíc je dokonce pátým největším měsícem ve sluneční soustavě. Z hlediska striktně vědeckého lze taktéž Měsíc označit za přirozenou družicí země, a to konkrétně vůbec jedinou. Básníci jej nazývají Luna, což je latinský a zároveň slovanský výraz.

Ač každý Měsíc zná a umí si jej představit, pro odborníky dosud představuje výzvu, a to hlavně z hlediska svého vzniku a vývoje. Až kolem roku 2000 se spolehlivě prokázala tzv. srážková teorie, kterou předtím odborníci intenzivně propracovávali.

Profesionální astronomové podotýkají, že výhodou Měsíce je hlavně to, že se dá pozorovat i v našich podmínkách. Je natolik výrazný, že zatím ho nijak neutlumila ani novodobá města zatížená světelným smogem.

Jakou barvu má Měsíc ve skutečnosti?

Na pohled se zdá být bledý a není divu, že melancholičtí umělci zahledění do dálek pak psávali o tom, kterak „v rozlehlých rovinách spí bledé lůny svit“.

Kdyby ovšem Karel Hynek Mácha tušil to, co vědí soudobí experti, možná by své verše napsal jinak. Zásluhou zemské atmosféry se Měsíc může zbarvit do mnoha odstínů. Mezi nimi nechybí žlutá, oranžová, ale i sytě červená. Méně často nabývá i světle modrých či zelených odstínů. Samotný Měsíc však překvapivě není šedý.

Sonda Galileo v prosinci 1992 pořídila snímky se zvýrazněnými barvami a bledý Měsíc na nich doslova hraje všemi odstíny. Netradičně zbarvené jsou hlavně plochy tmavých moří poseté různými skvrnami.

Měsíční moře, to je další náš omyl v souvislosti s Měsícem. Ve skutečnosti vůbec neobsahuje vodu, byť si to naši předkové mysleli. Tímto termínem odborně označujeme čedičové proudy lávy, které posléze vyplnily pánve impaktních kráterů.

Lidstvo se mýlilo i v dalším aspektu. I vědci byli dříve přesvědčeni, že Měsíc je uvnitř zcela vychladlý. To ovšem není pravda, ukázalo se, že teplo proudí ve směru zevnitř ven, proto musí být jádro rozžhavené. Nicméně měsíční jádro nedokáže vyprodukovat takovou teplotu jako to zemské.

Lidstvo určuje podle Měsíce čas a věří v jeho sílu

S Měsícem je zkrátka celá naše planeta pevně spjata. A s ní i lidstvo. Ostatně lidé se naučili podle něj dokonce i určovat čas.

Přestože západní kalendář je založen na Slunci, mnoho kultur tradičně měří čas podle této přirozené zemské družice. Například klasický čínský kalendář je založen na Měsíci a data důležitých událostí v roce, jako jsou Svátky jara (též Čínský nový rok) nebo tradiční Svátek středu podzimu, se určují právě podle něj.

Navíc si civilizace Měsíc opředla celou řadou nejrůznějších symbolů. A to již v dějinné epoše starověkých kultur.

Tradičně je spojován hlavně s ženskou energií a mateřstvím. Konkrétně ve staré Číně měli pro toto podobenství logicky znějící vysvětlení v podobě ženského cyklu. Zároveň je spjat s ženskou energií jin, která je definována jako pasivní. A to proto, že sám o sobě nevyzařuje žádné světlo, ale pouze ho pasivně přijímá.

V Číně taktéž existovala bohyně jménem Kuan Yin. Ta byla ochránkyní těhotných žen a také ona byla ztotožňována právě s Měsícem.

Stejně tak bývá vnímán jako symbol dlouhověkosti, potažmo přímo nesmrtelnosti. To je dáno hlavně jeho neustále se opakujícími fázemi, během nichž se zdá, že se zas a znovu rodí a zaniká.

Podle dalších výkladů však v sobě má nesporně i dualitu. A není tak jen světlem prozařujícím noc, ale symbolicky právě vyjadřuje i tuto temnotu. Měsíc tak může souviset se vším, co je neviděné, skryté v našem nitru, příliš tajné, až intimní.

Je také pevně spjat s emocemi. Řada lidí je v tomto období zvýšeně citlivá a prožívá vypjaté emoce. Ostatně věděli jste, že anglický výraz „lunatic“ neboli „šílenec“ je odvozen právě od pojmenování Luny?