“Stylový styl” vznikl ve Florencii

Na začátku 16. století vrcholil umělecký směr renesance. V této době působili ti nejslavnější renesanční mistři, jako Leonardo da Vinci nebo Michelangelo. Ve 20. letech 16. století se ve Florencii utvořil nový umělecký směr pojmenovaný později jako manýrismus nebo také pozdní renesance.

Styl poprvé pojmenoval italský archeolog Luigi Lanzia až na konci 18. století. Název manýrismus je odvozený z italského “maniera” ve významu “způsob” nebo “styl”, protože klade přehnaný důraz na styl a techniku především ve figurální kompozici. Z toho důvodu je manýrismus někdy označovaný jako “stylový styl”.

Postupně pronikl do větší části Evropy

Podle některých odborníků, se manýrismus zformoval jako přirozená reakce na harmonické ideály krásy a rovnováhy ve vrcholné renesanci. Vznik manýrismu byl zároveň ovlivněn novým postavením malířů a sochařů ve společnosti - přestali být považováni za řemeslníky a zaujali místa umělců, učenců a humanistů.

Nový styl se rychle šířil z Florencie a Říma přes severní Itálii do většiny střední a severní Evropy. Styl přetrval až do nástupu baroka, což bylo v Itálii v poslední dekádě 16. století.

Příklady obrazů od známých mistrů

Madona s dlouhým krkem od Parmigianiho (1535 - 1540)

Jedná se o přímo učebnicovým příklad manýrismu. Autor zde zveličil Pannu Marii a dítě Ježíše Krista výrazným prodloužením jejich proporcí, které je nejvíce patrné na Madonině krku.

Svatba v Káně od Veroneseho (1563)

Monumentální obraz o rozměrech 6,77 x 9,94 metru je jednou z nejoblíbenějších atrakcí v pařížském Louvre. Stejně jako většina autorových uměleckých děl vyniká také tento obrovskou banketní scénou, velkým množstvím propracovaných postav a úžasnými architektonickými detaily.

Výzdoba Dóžecího paláce od Tintoretta (1594)

Největší historický obraz na plátně na světě zdobí hlavní stěnu největšího sálu Dóžecího paláce v Benátkách. Dílo je považováno za jeden z nejúžasnějších uměleckých počinů, který byl kdy vytvořen. Obraz měří 9,1 x 22,6 metrů a zobrazuje různé náboženské scény v celkové kompozici připomínající nebe.

Umělci se plně realizovali v dekorativním umění

Manýristé měli potřebu neustále zdokonalovat formu a koncept, nadsázku a kontrast posouvali až do extrémů. Technická “dokonalost” díla měla vyšší hodnotu než malířovo pečlivé pozorování přírody, duševní pojetí díla nebo umělecké propracování. Zdeformované proporce postav v nepřirozených pózách, nelogický slepenec klasických motivů a důraz na abnormalitu měřítka působí často uměle až úzkostně.

Manýrismus však postupně prošel obrovským vývojem, posunul vše abnormální, nepochopitelné a bizarní na úroveň estetického ideálu. Umělci našli v dekorativním umění místo, kde se mohli plně realizovat a proměnit své extravagantní formy ve skutečná mistrovská díla.

Extravagantní šperky byly mistrovskými díly

Hlavním cílem manýrismu ve šperkařství a dekoracích bylo ukázat bohatost a vytříbený vkus zákazníka, ale také technické možnosti realizátora. Šperkařství vynikalo extravagancí, řemeslnickou zručností a mistrovstvím v miniaturách.

Jednalo se například o náhrdelníky a přívěsky vykládané množstvím drobných drahokamů a perel, které utvářely různé vzory a motivy. Nejvýznamnějšími centry výroby a obchodu se šperky byla Antverpy, Frankfurt, Augsburg a Norimberk, Paříž, Londýn a Barcelona.

Funkčnost ustoupovala dekorativní funkci

Na návrzích šperků a dekorativních předmětů tehdy pracovalo mnoho proslulých umělců jako např. Salviati v Itálii, Durer v Německu nebo Hans Holbein mladší, velký německý portrétista a grafik a také hlavní návrhář šperků pro krále Jindřicha VIII.

Některé užitkové předměty se v manýrismu staly natolik dekorativními, že zcela ztratily svůj původní praktický význam - příkladem jsou okázale zdobené rukojeti a pochvy dýk. Takové zbraně poté sloužily pouze jako ozdoby interiérů.

30 zajímavostí o manýrismu

• Historické období: Manýrismus byl umělecký styl, který se rozvíjel v Evropě během pozdní renesance, zhruba mezi lety 1520 a 1600.
• Italský původ: Manýrismus vznikl v Itálii, především ve Florencii a Římě, a později se rozšířil do dalších evropských zemí.
• Po renesanci: Manýrismus představoval reakci na harmonii a klasické proporce renesančního umění.
• Význam slova: Název "manýrismus" je odvozen od italského slova "maniera", které znamená způsob nebo styl.
• Rozmanité témata: Manýristické umění zahrnovalo náboženská, mytologická i alegorická témata.
• Protějšek: Manýrismus byl často vnímán jako protějšek k přísnému naturalismu renesance.
• Antika: Manýristé byli silně ovlivněni antickým uměním, ale zároveň se od něj odchýlili.
• Proporce: Manýrismus často překrucuje a zveličuje proporce lidského těla, které působí elegantně a zároveň uměle.
• Kompozice: Manýristická díla jsou známá svými složitými a často komplikovanými kompozicemi.
• Barvy: Manýristé používali jasnější a kontrastnější barvy než renesanční umělci.
• Serpentinata: Tento styl je charakteristický svou "serpentinovou" křivkou, která propojuje hlavní postavy díla.
• Oblečení: Manýrismus zobrazuje bohatě zdobené a extravagantní oblečení, které odráží tehdejší módu.
• Elegantní gesta: Postavy v manýristických dílech často pózují s elegantními a teatrálními gesty.
• Rozpoložení: Manýristé často umístili postavy do neobvyklých poloh, aby zdůraznili jejich dynamiku a napětí.
• Symbolismus: Manýrismus zahrnoval mnoho symbolů a alegorií, které vyjadřovaly podtext a hlubší význam díla.
• Záhadnost: Manýristická díla často působí záhadně a nepřístupně, což vyvolává pocit nedostupnosti a elitářství.
• Ambiguita: Manýristé často hráli s ambiguitou a dvojznačností, což vedlo k nejednoznačným a tajemným významům jejich děl.
• Nejednotnost: Manýrismus nepředstavuje jednotný styl, ale spíše skupinu rozmanitých uměleckých projevů, které sdílejí určité charakteristiky.
• Náboženská témata: Manýristická náboženská díla se často soustředila na osobní a emocionální zážitky svých postav.
• Fresky: Manýristé pokračovali v tradici vytváření velkých freskových cyklů, jako například v Palazzo del Te v Mantově.
• Sochařství: Manýristické sochy jsou známé pro svou expresivitu, zvýšený dynamismus a nadsazené pózy.
• Architektura: Manýristická architektura se často vyznačovala neobvyklými rozmístěními a proporcemi, které narušovaly klid a harmonii klasického řádu.
• Mecenáši: Mecenáši manýristického umění zahrnovali především bohaté rodiny, šlechtu a církev.
• Školy a dílny: Manýrismus byl rozšířen mezi uměleckými dílnami a školami v celé Evropě, například v Čechách, Německu, Francii a Španělsku.
• Přechod k baroku: Manýrismus nakonec ustoupil baroknímu umění, které zdůrazňovalo emocionální intenzitu a teatrálnost.
• Vliv na pozdější umění: Manýrismus ovlivnil pozdější umělecké styly a hnutí, jako je romantismus, symbolismus nebo secese.
• Umělci: Mezi nejznámější manýristické umělce patří Tintoretto, Jacopo Pontormo, Rosso Fiorentino, El Greco, Parmigianino a Giulio Romano.
• Zlatý věk: Některé manýristické díla, jako například El Greco, byly často považovány za vrcholná díla španělského zlatého věku.
• Kritika: Manýrismus byl v minulosti často kritizován za svůj "přemrštěný" styl, který byl považován za ztrátu čistoty a jednoduchosti renesance.
• Nové ocenění: Ve 20. a 21. století začal být manýrismus znovu oceňován a přehodnocován, přičemž jeho význam, kreativitu a inovativnost byly uznány uměními historiky a badateli.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků