Kůň

Koně jsou majestátními zvířaty, která mají v naší kultuře zcela specifickou roli. Pojďme se na ně podívat nejen ze symbolického hlediska.

Jak vypadal první předchůdce koně?

Když se zamiluje kůň, začnou si okamžitě mnozí notovat známou písničku z dílny pánů Svěráka a Uhlíře. A co když se zamilujete vy? Zanechat své srdce u koní je snadné, okřídlené úsloví ostatně praví, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu.

Nejedno dítě si tak projde „koňským“ obdobím a touhou přetavit známý citát ve skutečnost. A rodiče jen se štěstím ubrzdí potomkovu touhu nastěhovat oře s klidem i na balkon panelákového bytu. Postačí kroužek jezdectví.

Je ovšem zajímavé, že první kůň by ve vás nejspíše moc romantické asociace nevyvolal. Tento pradědeček dnešních lichokopytníků označovaný jako Eeohipus žil již před 60 miliony let ve třetihorách na území dnešní Severní Ameriky.

S ušlechtilým koněm dneška toho mnoho společného neměl. Dosahoval velikosti lišky a živil se ovocem a měkkými výhonky.

Od divokých koní k věrnému průvodci člověka

Evoluci tak čekal ještě pořádný kus práce, než koně dotvořila do současné podoby. Dostupné informace uvádějí, že rod Equus se vyvinul v Severní Americe v období konce pliocénu. Podařilo se mu záhy rozšířit do téměř celého světa. V současné době už rozeznáváme kolem 300 různých plemen koní.

A kdy kůň poprvé zkřížil cestu člověku? Etologové soudí, že to bylo v období 2 až 6 tisíc let př. n. l. Nejsme ale schopni vypátrat počátky historie soužití člověka a koně přesněji. Jedná se totiž o skutečně dávnou minulost, kůň se v okolí člověka pohybuje možná 50 tisíc let.

Ostatně, citlivější jedinci by se ve vlastním zájmu k tomuto historickému mezníku raději vracet vůbec neměli. Jak informují dostupné prameny, je domestikace koně spojená především s jejich chovem na maso. Až následně sloužili lidem jakožto soumaři a teprve poté se začali využívat k jízdě.

Pro člověka se stal kůň díky své síle, rychlosti a vytrvalosti zcela nepostradatelným. Do služeb lidí dalo ušlechtilé zvíře jednak své bystré smysly. A postaralo se lidem i o obživu. Ovšem tentokráte lidstvu došlo, že existují jiná zvířata, která bude vhodné po této stránce zužitkovat. Kůň se tak využil hlavně při orbě a sklizni nebo při střežení stáda.

Kůň jako mýtická postava?

A ocitl se i v celé řadě mýtů a bájí. Zajímavé je, že vyznění úlohy koně je napříč různými kulturami obdobné.

Významně je toto zvíře spojováno s putováním slunce. Dokládá to i legenda, podle níž řecký bůh Hélios vlastnil čtyřspřeží, kteréžto jeho zlatý vůz den co den táhlo po obloze. Jeho spřežení vyjíždělo pravidelně na východě hned za Éós neboli Jitřenkou.

Dodnes tak kůň bývá uctíván coby symbol prvotní síly, slunečního světla a také životodárného tepla. Objevuje se však i v jiném kontextu coby symbol pomíjivosti života a zároveň smrti, která musí nevyhnutelně nastat, popřípadě i chaosu a zániku. V šamanismu ostatně plnil roli průvodce zesnulých na pomyslný druhý břeh.

Stopy koňských kopyt se nacházejí i v severské mytologii. Sleipnir, jak se jmenoval osminohý kůň boha Odina, vynikal hlavně rychlostí a impozantní silou. První zmínky o tomto tvoru se objevují už ve 13. století ve sbírce eddických islandských epických mytologických a hrdinských písní nazvaných Poetická Edda.

I k tomuto podobenství můžeme pak vztáhnout další výklad o symbolice koně. Toto zvíře se stejně tak stalo předobrazem bezmála ohnivé síly a také moudrosti a intelektu. Takováto symbolika se odráží například v čínské kultuře.

V čínské mytologii se dokonce objevuje bytost nazvaná „longma“, což byl bájný okřídlený kůň s dračími šupinami. Jeho blízkým „příbuzným“ je legendární Pegas, známý především z mytologie řecké. Dokazuje to tak, že tento kulturní archetyp byl značně rozšířen.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků