Monstrum z hlubin

O krakaticích se zmiňovali především mořeplavci už od roku 1800. Mluvili o nich jako o příšerných tvorech, kteří stahují lodě i nebohé námořníky do hlubin a žerou je zaživa. Nikdo nepochyboval o tom, že v moři žijí obrovské příšery. Příběhy kolovaly mezi námořníky na severu Evropy odpradávna.

První písemné zprávy o tomto mytickém stvoření pocházejí od biskupa Pontoppidana z druhé poloviny 18. století. Ten popsal monstrum jako Krakena (zvíře) velikosti plovoucího ostrova, který když se prudce ponoří, vytvoří takový vír, že s sebou stáhne všechny lodě v okolí.

V roce 1857 dánský přírodovědec Steenstrup propojil námořnické povídačky o gigantickém "Krakenovi" se skutečným obřím hlavonožcem, kterému dal jméno Krakatice obrovská.

Záhadný živočich naší planety

O životě tohoto tvora se ví skutečně jen velmi málo. Žije daleko od lidské civilizace v oceánských hlubinách až v hloubce 1200 metrů pod mořem. Pozorování v jejich přirozeném prostředí je téměř nemožné, neboť před kamerou se vždy jen mihnou.

První vydařené filmování se podařilo až v roce 2013 u pobřeží japonského souostroví Ogasawara. Dodnes se nepodařilo jedinou krakatici chytit živou. Tudíž vědci mohou zkoumat pouze mrtvé krakatice, které se objeví na pobřeží.

Záhadné maskování

Z mrtvých jedinců se podařila odhalit jejich schopnost maskování (kamufláže). Mimo to vědci také odhalili jejich schopnost měnit barvu. Ale jak maskování přesně probíhá a jaké barvy dokáží měnit, je zatím nejasné a jen otázkou různých spekulací.

Tajemství velikosti a chytrosti

Byly také odhaleny geny, které jsou zodpovědné za jejich růst. Mimo svou záhadnou a fascinující velikost mají i svou záhadnou chytrost. Disponují totiž až neobvykle složitým mozkem. V porovnání s tělem je mozek velmi malý, ale zato nesmírně složitý.

Genetika naznačuje, že za to může především zrak, který má za úkol všechny informace zpracovávat právě z očí. Jejich oči, které měří kolem 27 centimetrů, jsou pravděpodobně největší oči jakéhokoliv žijícího tvora na světě.

Čím se přesně živí?

Ani to, čím se přesně živí, není dodnes jasné. Stopy po jejich chapadlech byly objeveny na kůži vorvaňů, tudíž se vědci domnívají, že právě ti jsou zdrojem jejich potravy. Pravděpodobně krakatice chapadly uchvátí kořist, zbylými chapadly se přichytí ke dnu a tím vorvaně usmrtí.

Spekuluje se také o krabech, hlubomořských rybách a jiných hlavonožcích. Kořist si přidržuje chapadly a pozře ji pomocí orgánu srovnatelného s jazykem, který oběť naporcuje, než ji pozře.

Spekulace o rozmnožování

Krakatice pohlavně dospívá asi ve dvou až třech letech. Vzhledem k tomu, že se dožívá pěti let, dokáže zplodit potomstvo pravděpodobně jen jednou za život. Samice údajně vyprodukuje velké množství vajíček.

Vědci se domnívají že sperma je přeneseno na vajíčka ve váčcích spermatoforů, které samec vstřikuje do ramen samice. Jsou to ovšem jen spekulace, které nejsou vědecky podložené.

30 zajímavostí o krakatici

• Krakatice, známá také jako Architeuthis, je druh velkého mořského hlavonožce, který patří mezi největší známé druhy sépií na světě.
• Hlavním znakem krakatice je její velikost – někteří zaznamenaní jedinci dosahovaly délky až 13 metrů, včetně ramen.
• Tělo krakatice je složeno z hlavy, která je spojena s tělem, a osmi ramen a dvou dlouhých chapadel.
• Krakatice žijí hluboko v oceánech, obvykle v hloubkách mezi 300 a 1000 metrů.
• Jejich nejbližšími příbuznými jsou sépie a chobotnice, které společně tvoří skupinu hlavonožců zvanou Decapodiformes.
• Krakatice jsou masožravci, kteří se živí rybami a dalšími hlavonožci.
• Jejich hlavním predátorem jsou velryby, jako jsou kosatky a vorvaňové.
• Krakatice jsou považovány za inteligentní a aktivní lovce, kteří používají své chapadla k chytání kořisti a svá ramena k manipulaci s potravou.
• Tělo krakatice je pokryto chromatofory, které jim umožňují měnit barvu a vzor své kůže, což je důležitý nástroj pro kamufláž a komunikaci.
• Krakatice mají velké oči, které měří v průměru až 25 centimetrů, což jim pomáhá vidět ve tmavých hlubinách oceánu, kde žijí.
• Krakatice mají zvláštní způsob reprodukce, kdy samec předává spermatofory samici pomocí speciálního ramene zvaného hectocotylus.
• Samice krakatice klade tisíce vajíček, která zavěšuje na podmořské útesy nebo skalní výchozy.
• Mladé krakatice se líhnou jako miniaturní dospělí jedinci a postupně se vyvíjejí do své plné velikosti.
• Životní cyklus krakatice trvá asi 2 až 3 roky, což je poměrně krátký život v porovnání s ostatními hlavonožci.
• Krakatice byly kdysi považovány za mytická stvoření, ale první vědecky doložený objev se uskutečnil až v 19. století.
• Existuje mnoho druhů krakatic, ale nejznámější je Architeuthis dux, který se vyskytuje v severním Atlantském oceánu.
• Mrtvé nebo umírající jedince krakatic se občas vyplaví na břeh, což umožňuje vědcům studovat je podrobněji.
• Některé kultury v historii považovaly krakatice za mořská monstra nebo obří chobotnice, které by mohly potopit lodě a sežrat námořníky.
• V roce 2004 byla poprvé natočena živá krakatice ve svém přirozeném prostředí, což přineslo mnoho nových poznatků o jejich biologii a chování.
• Krakatice mají silný zobák, kterým rozkousávají kořist a dokážou se jím snadno prokousnout tvrdou kůrou korýšů nebo kostmi ryb.
• Při hledání potravy se krakatice často přibližují k hladině oceánu, kde loví ryby nebo menší hlavonožce.
• Vědci se domnívají, že krakatice mohou být schopné regenerace ztracených končetin, podobně jako některé druhy chobotnic.
• Většina toho, co víme o krakaticích, pochází z analýzy těl jedinců, kteří byli nalezeni mrtví nebo umírající, neboť jejich živým pozorováním v přirozeném prostředí čelíme mnoha obtížím.
• V různých kulturách je krakatice často zobrazována jako obří, nebezpečný a záhadný tvor, který je symbolem neznámých hlubin oceánu.
• V roce 2012 byla v Japonsku poprvé natočena krakatice v laboratorních podmínkách, což umožnilo detailnější studium jejich chování a biologie.
• Krakatice mají schopnost rychle se pohybovat pomocí jetového pohonu, který zahrnuje vytlačování vody z jejich těla skrze syfon.
• Vědci se stále snaží zjistit, jak je krakatice schopna dorůst tak obrovských rozměrů ve srovnání s jinými druhy hlavonožců.
• Studium krakatic přispívá k našemu porozumění ekologických a evolučních procesů v hlubokých oceánech.
• Mezi hlavní výzvy při studiu krakatic patří jejich vzácnost, hluboké a těžce dostupné prostředí, ve kterém žijí, a nedostatek živých vzorků pro výzkum.
• V posledních letech se výzkum krakatic zaměřil na genetiku a molekulární biologii, aby se získalo lepší porozumění o jejich evoluci, adaptacích a vztazích s jinými druhy hlavonožců.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků