Ježek

Ježek je poměrně hojně se vyskytující zvíře, které dobře známe. Jak moc je ovšem pravdivá představa roztomilého zvířátka, které si na svých bodlinách nese jablíčka? A které zajímavosti jste o ježcích ještě netušili?

Jaké jsou nejznámější druhy ježků u nás?

Jak upřesňují biologové, pod zobecnělým označením ježek rozumíme hned několik rodů hmyzožravých savců z podčeledi ježkové.

Areál rozšíření ježka je poměrně široký. Vyskytuje se v Evropě, v Africe i Asii. Pokud tohoto bodlinatého fešáka potkáte na své zahradě, což není nikterak mimořádná záležitost, vězte, že se jedná o ježka západního nebo východního.

Rozeznat je od sebe můžete. Ježek západní se vyznačuje ostny uhlazenými dozadu a hnědavou náprsenkou. To jeho východní „kolega“ má náprsenku bílou a vypadá doslova „rozježeně“, jeho ostny totiž rostou do všech směrů.

Ovšem ani ježek bělobřichý, který je původem z Afriky, není v tuzemsku neznámý. I když se s ním nepomazlíte tak jako například s kočkou nebo psem patří k vyhledávaným netradičním domácím mazlíčkům. Je totiž znatelně menší než jeho čeští příbuzní a tak připadá řadě lidí zkrátka mimořádně roztomilý.

Jak žijí ježci?

Co se týče způsobu života volně žijících ježků, patří tento živočich mezi hmyzožravce. Zahrádkáři ho proto rozhodně vnímají jako vítaného hosta. Ochotně se krmí drobnými brouky, larvami, slimáky, ale nepohrdne ani třeba žábou.

A kde se tedy vzal oblíbený výjev z dětských knížek, v nichž si často ježek na zádech nese jablka? Podle odborníků jde o urputně přežívající mýtus, jehož původ je však už dnes neznámý.

Jablky ho tedy nekrmte, prosí odborníci. Vaši pomoc může totiž skutečně někdy ježek potřebovat. V zimě nemá dostatek potravy, proto hibernuje. Může se ale stát, že tento roztomilý tvoreček se například zraní.

Zimu bez vaší pomoci nepřežijí ani osiřelá mláďata nebo malí ježci, kteří pocházejí z pozdního vrhu a požadovanou váhu nabrat nestihli. Servírovat těmto pichlavým sympaťákům můžete třeba granule pro kočky.

Charakteristická je pro ježka kromě způsobu, jakým přežívá studené měsíce, také jeho schopnost se svinout do klubíčka. Ježčí caparti tuto schopnost získávají už jedenáctým dnem života. Stočení se do klubíčka využívá tento živočich jako účinnou obranu.

Ježek jakožto symbol

Pro řadu lidí je tak ježek zosobněním stvoření, jemuž se je nejprve nutné dostat poněkud pod kůži, aby odhalilo svou přívětivou tvář. Ostatně i o řadě lidí doslova říkáme, že se dokáží poněkud „naježit“, když se brání. Současně však ježek předznamenává způsob obrany, který není primárně agresivní a ukazuje také rychlé řešení situace.

Podle některých tak ježek symbolicky odkazuje i na to, že pokud něco řešíme, měli bychom se obrátit více do sebe a více věřit vlastní intuici. Stejně tak bychom se ovšem měli naučit sebe samotné více chránit, nikam nespěchat a také relaxovat.

Ježci jsou také vnímáni jako klidná a jemná zvířata. Jen velmi málo opouštějí své přirozené prostředí, zahlédnout ježka není úplně běžné.

Toto zvíře také symbolizuje veskrze pozitivní emoce a učí nás vážit si klidu a ticha. Symbolicky je také spojen s mateřstvím. Má totiž silné vazby na Zemi díky tomu, že svou nejzranitelnější část těla v podobě břicha má prakticky vždy právě u země.

Historie symbolu ježka

Symbolika ježka se prolínala různými kulturami i dějinnými epochami. V Řecku a Římě toto zvíře vnímali jakožto předobraz inteligence a vynalézavosti. Stejně tak se jednalo podle představ tehdejších lidí o zvíře velmi pracovité.

To staří Egypťané považovali ježka dokonce za symbol znovuzrození a na toto konto nosili dokonce ježčí amulety. Neuměli si totiž racionálně vysvětlit jeho schopnosti přezimovat.

Naopak středověk vnímal ježka negativně. Tehdejší obyvatelé věřili, že toto nevinně vyhlížející zvíře je dokonce symbolem zkázy. Pokud jste viděli ježka, údajně to pro vás mělo znamenat, že se vám stane něco špatného.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků