Jednorožec

Jednorožec je bájné zvíře, symbol, tvor, který nepřestává fascinovat umělecké duše i jejich publikum. To jsou jednorožci. Kde se mýtus o jednorožcích vlastně vzal a má racionální základ?

Kde se vzaly zmínky o jednorožcích?

Tradiční zobrazení využívá zvířecí podobu, jednorožec je v něm ztvárněn jakožto kůň, nejčastěji bílý, ale také černý. Signifikantním znakem tohoto tvora je pak jeho dlouhý roh.

V západní kultuře rezonuje obraz mýtického zvířete poměrně silně. První zmínky jsou historicky skutečně prastaré. Vůbec poprvé se o tomto tvorovi zmínil řecký lékař Ktésias v 5. století př. n. l. Dnes však tušíme, že učenec by dnes z biologie obdržel za pět: Zřejmě popisoval nosorožce.

O sto let později pak tuto myšlenku rozvinul Aristotelés, když se zmínil o dvou zvířatech majících roh. To Plinius Starší v 1. století n. l. ve své Přírodovědě mluví o jednorožci také a popisuje ho dokonce přímo jako zvíře s dlouhým černým rohem.

Zmínky o jednorožcích se poté ještě mnohokrát opakovaly. Podobu tohoto tvora ukazují četné tapiserie, rozepsal se o něm ale například i jistý řecký lékař, který navštívil roku 416 př. n. l perský dvůr. V Indii spatřil podivuhodné zvíře s rohem, které mělo bílé tělo a tmavě rudou hlavu.

V existenci jednorožců věřily i mnohé jiné osobnosti, které i z dnešního pohledu vnímáme jakožto vzdělané. Zdroje zmiňují například Leonardo da Vinci nebo Jana Amose Komenského.

Středověká Evropa o jednorožcích spíše mlčela. Koneckonců, nosorožci se tu běžně neproháněli, do éry zoologických zahrad bylo daleko, inspirační zdroj tedy neexistoval. Prvního nosorožce spatřil zřejmě až Marco Polo při své cestě na Jávu. Odtud už byl jen krok k tomu, aby Evropa poněkud popustila uzdu fantazii a vytvořila nesmrtelný obraz magického stvoření.

Co vlastně je tajemné zvíře s rohem a k čemu roh byl?

Pochopitelně nejvíce ceněný na těchto zvířatech byl jejich roh. Říkalo se o něm dokonce, že může být využit jakožto protijed proti všem jedům.

Traduje se také, že otrávený nápoj bylo záhodno nalít do rohu z jednorožce. Prý jste pak bezpečně poznali, co vás na dně sklenky čeká za zradu. Částečně racionální základ tato pověra má.

Ač vlastně spolehlivě nevíme, jakým zvířetem byl míněn v historii jednorožec, můžeme připustit, že byl-li jeho roh keratinový, mohl s některými látkami reagovat. Dlužno uznat, že ti, u nichž se lidové vysvětlení poněkud mýlilo, už o této chybě širokou veřejnost zřejmě stejně informovat nemohli.

I když se nám z dnešního pohledu zdá, že mýtus o jednorožci musí být romantickým výplodem čiré fantazie nebo minimálně značně volně uchopeným kompilátem hned několika živočichů, vědci potvrdili, že jednorožci skutečně existovali. Po zemi se proháněli před 29 tisíci lety.

A pokud ušlechtile vyobrazovaní jednorožci inspirovali autory romantických básní, skuteční jednorožci by mohli inspirovat možná scénáristy hollywoodského hororu o obří příšeře, která si hodlá lidstvo dát k odpolední svačině. Tehdejší jednorožci totiž byli obrovská stvoření pokrytá hustou srstí, která připomínala spíš dnešního nosorožce.

Jednorožec jako symbol i popkulturní ikona

Přestože dnes již jsme schopni částečně rozplést kořeny podoby jednorožců, lidstvo si vlastně přeje uchovat až pohádkový ráz, jimž jsou tato zvířata opředena. Dokládá to i stále přežívající symbolika, která je s těmito tvory spjatá.

Odedávna je jednorožec vnímán jakožto starodávný symbol čistoty a ochrany. Ztělesňuje také nevinnost a všechny tyto kvality se rozhodně nevztahují pouze na fyzickou úroveň. Zejména doba moderní mu pak přisoudila i další významy. Jednorožci jsou vnímáni jakožto obraz síly, moudrosti a věčného života.

A nejen to. Roztomilý duhový jednorožec se stal i popkulturní ikonou. Je hlavním hrdinou animovaných filmů, ocitá se na tričkách, dokonce si v leckteré cukrárně můžete poručit duhový „jednorožčí“ dort nebo cupcake.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků