Hroch

Hroch je velmi zajímavé zvíře, které vzbouzí v člověku velký respekt. Co zajímavého o něm víme a co se v něm skrývá po stránce symboliky?

Před setkáním s hrochem varují i turisty

Velký sudokopytník z čeledi hrochovitých váží kolem 1 500 kg, samci pak mohou být ještě mohutnější. Jeho plný název zní hroch obojživelný.

Do stejné čeledi patří ještě jeho menší příbuzný hrošík liberijský, který však váží běžně pouze kolem 160 až 270 kg.

Hroch patří k typickému obrázku africké divočiny. Jen málokdo by se s ním ovšem toužil potkat blíže než na úroveň bezpečně odděleného výběhu v zoologické zahradě. Své teritorium si tento živočich totiž aktivně brání a je poměrně agresivní.

Jak je tedy možné, že těchto unikátních zvířat v jejich domovině rychle ubývá? S jistou nadsázkou můžeme říci, že nejnebezpečnějším zvířetem je v přírodě stále samotný člověk. Dokonce ani hroši s jejich vysoce teritoriální povahou se nedokáží bránit lidské touze po kořisti.

Tato zvířata už se kvůli tomu dokonce dostala na seznam ohrožených druhů, v Africe jich žije kolem 113 000.

Ještě v polovině minulého století přitom hroši obývali téměř všechny vody subsaharské Afriky, dočtete se smutnou statistiku například na webu pražské zoologické zahrady, která je rovněž chová.

Hroši doplácejí na touhu po slonovině

Proč to všechno? Konkrétně na hroších patří k vysoce ceněným artiklům hlavně zuby. Ty se používají jakožto náhražka slonoviny.

Materiál má výborné vlastnosti, kvalitou se slonovině vyrovná. Navíc je trvanlivý a snadno se opracovává, proto se z něj mohou vyrábět četné dekorativní předměty. Výhodou je i to, že hroší zuby ve srovnání s pravou slonovinou nežloutnou.

A zásadní přednost je samozřejmě to, že je ve srovnání se slonovinou pocházející přímo ze slonů je hroší alternativa i citelně levnější. Řezby z této falešné slonoviny se mohou pohybovat cenově od 50 do 500 dolarů.

Ke stoupající poptávce po hroších zubech přispěl hlavně mezinárodního obchodu se slonovinou, který byl vyhlášen roku 1989.

Hroch má značný význam i jako symbol

Nicméně touha po slonovině a snaha nalézt i jiné alternativy rozhodně není výsadou moderní doby. Řezbáři v Egyptě tento materiál zpracovávají po po tisíce let.

A rozhodně nejen slonovinu pravou. Ani starověcí umělci nepohrdali alternativními možnostmi. Například James Edward Quibell učinil pozoruhodný objev v hrobce faraona Ramsese II.

Mezi nalezenými předměty se nacházelo i několik vyřezávaných zubů právě z hrochů. Hroši vykazují silný mateřský pud, z čehož vyplývá jejich zvláštní spojení s matkami a dětmi ve starověku.

O účelu těchto předmětu nemáme jasno, jistá teorie tvrdí, že by mohlo jít o jakéhosi předchůdce dnešních porodnických kleští.

Ve starém Egyptě se hroši dokonce považovali za zvířata posvátná. Mýtická bohyně se nazývala Taweret a měla podobu právě vzpřímeného hrocha.

Jejím úkolem bylo zajišťovat plodnost. Celá civilizace byla s hrochy výrazně svázána, neboť toto zvíře bylo nedílnou součástí nilského ekosystému.

Právě pro své výrazné spojení s mateřstvím je také dodnes hroch vnímán jakožto ochránce žen a řada lidí jej nosí symbolicky jakožto amulet, případně má doma sošku.

Byl předobrazem pro mýtickou obludu také hroch?

Ne vždy však byl hroch vnímán ve své symbolice pouze pozitivně, jak dokazuje postava Behemota. Zmínku o tomto stvoření bychom našli v knize Jób.

Jedná se o nepřemožitelnou stvůru. Co bylo pro její vyobrazení inspirací? Bible kralická jej ztotožňuje se slonem.

Nicméně samotný popis v knize Jób nejpřesněji pasuje právě na hrocha. Uvádí se zde totiž doslovně, že se jedná o vodního tvora, který je býložravcem a má obrovskou tlamu. Rozdíl tkví v tom, že biblickému netvorovi byl připsán dlouhý ocas.

Stále tak nevíme, co bylo přesně autorovi této charakteristiky inspirací, zda se jednalo o nepříliš vydařený popis hrocha, šlo o skutečnou charakteristiku slona, případně zda tvůrce jednoduše poněkud popustil uzdu vlastní fantazii.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků