Zvyky a způsob života

Hraboš je denní živočich a zůstává aktivní po celý rok. Jsou to společenští tvorové, kteří si udržují nadzemní výběhy, které se rozšiřují jako železniční systém přes celý domovský okrsek. Mimo tyto dráhy, které umožňují rychlejší a bezpečnější pohyb a snadnější orientaci, se hraboši vyskytují jen zřídka.

Nejsou dobrými lezci a žijí v podzemních hnízdech vyhrabaných 30 až 40 cm hluboko v zemi. Tato hnízda slouží k ukládání potravy, výchově potomstva a jako místo k odpočinku a spánku. Hnízda může sdílet a bránit až 5 samic s mláďaty, která jsou ve většině případů příbuzná.

Samice jsou teritoriální, zatímco samci teritoria neudržují a v období páření se pohybují mezi teritorii několika samic.

Hraboši se mezi sebou dorozumívají vizuálně a hlasově pomocí vysokého pískotu. Při pocitu ohrožení buď ztuhnou v naději, že zůstanou nepovšimnuty, nebo utečou a ukryjí se ve své podzemní noře.

Potrava hrabošů

Hraboši jsou býložravci, kteří se živí zelenými částmi trávy, bylinami a různými zemědělskými plodinami. Příležitostně se mohou živit měkkýši, hmyzem a jeho larvami. V zimě hraboši obecní ohlodávají kůru keřů a stromů včetně bobulí a plodů, semen a podzemních částí rostlin.

Pářící zvyky

Období rozmnožování: březen-říjen

Délka březosti: 16-24 dní

Počet mláďat: 3-8 mláďat

Hraboši polní jsou polygynní a samci se pohybují jako tzv. plaváčci mezi teritorii několika samic, aby se mohli co nejčastěji pářit. Období rozmnožování začíná v březnu a končí v říjnu. Během této doby mohou samice odchovat více než jedno mládě. Po březosti trvající 16 až 24 dní rodí samice 3 až 8 mláďat o hmotnosti 1 až 3,1 g.

Mláďata jsou obvykle odstavena 20. den po narození. Některé samice se začínají rozmnožovat již ve věku 13 dní, zatímco samci se obvykle páří ve věku 56 dní.

Kontrola populace

Obecně je velmi obtížné kontrolovat populace hrabošů, zejména v období jejich šíření. Existují však ošetření aplikovaná ve velkém měřítku s cílem maximalizovat účinky.

Konkrétně jedním z nejoblíbenějších ošetření je rozmetání zrní ošetřeného chlorofacinonem v řádcích (důležité je zarovnání, jinak mohou hromady zrní ovlivnit ostatní savce). Pro ochranu malých pozemků poskytuje více než uspokojivé výsledky vkládání kovových desek do země v hloubce 30 cm.

Hraboš v českých zemích

Integrovaná ochrana proti závažnému zemědělskému škůdci, hraboši polnímu (Microtus arvalis), by měla být založena na moderních a empiricky ověřených přístupech. Cílem toho bylo zmapovat historický vývoj postupů monitoringu a regulace hraboše polního na území České republiky.

V české literatuře jsou od přelomu 19. a 20. století doloženy publikované záznamy o výskytu populace hraboše polního a velkých škodách na zemědělských plodinách, a to i na plodinách vysázených ve velmi fragmentované a diverzifikované zemědělské krajině. V ČR byl systematický státní monitoring zaveden v roce 1955.

Ve 30. letech 20. století existovalo více než 100 různých přípravků proti hraboši polnímu, které byly formulovány jako generátory kouře, plyny, návnady, prachy, toxické kašovité hmoty a insekticidní postřiky.

V současné době je v ČR registrováno pouze šest přípravků se třemi účinnými látkami. Fosfid zinečnatý je jedinou účinnou látkou, která se používá od 40. let 20. století až do současnosti, zatímco antikoagulanty byly pro regulaci hraboše zakázány v roce 2011 z důvodu vysokých environmentálních rizik.

Otravy necílových živočichů rodenticidy nejsou novým jevem vázaným na syntetické pesticidy; otravy rostlinnými extrakty (strychninem) byly zdokumentovány již před více než 100 lety.

30 zajímavostí o hrabošovi

• Hraboši se vyskytují na severní polokouli, včetně Evropy, Asie a Severní Ameriky.
• Hraboši jsou přizpůsobeni podzemnímu životu v půdě, kde vykopávají tunely a hledají potravu.
• Hraboši mají malé, válcovité tělo s krátkýma nohama a silnými předními končetinami s velkými drápy, které jim umožňují vykopávat tunely.
• Hraboši mají velmi malé oči a špatný zrak, protože žijí v temných podzemních prostředích.
• Hraboši mají citlivý čich, který jim pomáhá najít potravu, jako jsou červi, larvy a hmyz.
• Kůže hrabošů je hustá, hladká a obvykle tmavě zbarvená, což jim umožňuje snadno se pohybovat v půdě.
• Hraboši mají unikátní čelisti a zuby, které jsou uzpůsobeny pro konzumaci potravy nalezené v půdě.
• Hraboši jsou samotářští savci, kteří si vykopávají vlastní tunely a teritoria.
• Hraboši se obvykle páří na jaře a mláďata se rodí v podzemních komorách.
• Hraboši mohou být škodliví pro zemědělství, protože jejich tunely mohou narušovat kořeny rostlin a způsobovat nestabilitu půdy.
• Hraboši mají velmi nízkou srdeční frekvenci a nízký metabolismus, což jim umožňuje přežít v prostředí s nízkou hladinou kyslíku pod zemí.
• Hraboši mají schopnost tolerovat vyšší koncentrace oxidu uhličitého než většina ostatních savců.
• Hraboši mají velmi citlivý sluch, který jim pomáhá zjišťovat pohyb potravy v půdě.
• Někteří hraboši, jako je evropský hraboš vodní (Desmana moschata), žijí u vodních toků a hledají potravu ve vodě.
• Hraboši mají dlouhý, flexibilní čenich, který jim pomáhá prozkoumávat své podzemní prostředí a vyhledávat potravu.
• Hraboši mohou vykopávat až 12 metrů tunelů za den v závislosti na typu půdy a dostupnosti potravy.
• Hraboši nehibernují, ale zůstávají aktivní po celý rok, i přes změny teploty a klimatu.
• V některých kulturách byli hraboši považováni za škůdce nebo zlé znamení, zatímco v jiných byli považováni za dobré znamení plodnosti a hojnosti.
• Hraboši se mohou pohybovat ve svých tunelech rychlostí až 1,5 km/h.
• Hraboši obvykle vykopávají dva typy tunelů: povrchové tunely, které slouží k hledání potravy, a hlubší tunely, které slouží jako hnízda a úkryty.
• Někteří hraboši, jako je evropský hraboš slepý (Talpa caeca), mají zcela slepé oči, které jsou ukryté pod kůží.
• Hraboši mohou komunikovat pomocí zvukových signálů, které jsou generovány třením svých drápů o půdu nebo stěny tunelů.
• Někteří hraboši, jako je hvězdonoš (Condylura cristata), mají zvláštní čenich ve tvaru hvězdy, který je vybaven mnoha senzory pro zvýšení citlivosti na dotek.
• Hraboši se občas stávají terčem predátorů, jako jsou sovy, lasice, lišky nebo hadi, když se vynoří na povrch.
• Hraboši mohou být odolní vůči některým jedům, které se používají k hubení hlodavců, díky jejich jedinečnému metabolismu.
• Někteří hraboši, jako je ruský hraboš (Talpa altaica), žijí ve vysokých nadmořských výškách až 3 500 metrů.
• Hraboši obvykle nemají přirozené nepřátele, kromě člověka a zmíněných predátorů, což jim umožňuje prosperovat v různých prostředích.
• Hraboši mají silný smysl pro vibrace, který jim pomáhá zjišťovat pohyb potravy nebo nepřátel v půdě.
• Hraboši jsou známí svou schopností regenerace, což zahrnuje obnovu ztracených končetin, svalů a nervů.
• Některé druhy hrabošů, jako je americký hraboš (Scalopus aquaticus), jsou známé tím, že dokáží plavat a hledat potravu ve vodních prostředích.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků