Vídeň je hlavní město Rakouska, známé svou bohatou historií, kulturním dědictvím a krásnou architekturou.
Hobit aneb cesta tam a zase zpátky ve filmu
Hobit
Hobit je filmová série natočená na motivy stejnojmenného románu J. R. R. Tolkiena. Které zajímavosti jste o tomto slavném snímku ještě netušili?
Hobita měl původně režírovat Guillermo del Toro
Původní románová trilogie nese podtitul Cesta tam a zase zpátky a jde o prequel ke slavnému románu Pán prstenů. Poprvé byla vydána již v září roku 1937 a nebývalý úspěch knihy byl pro známého anglického spisovatel impulsem k tomu, aby vytvořil pokračování právě v podobě dnes slavnějšího Pána prstenů.
Stěžejní pilíř původního románu Hobit tvoří pohádkové vyprávění o strastiplném putování čaroděje Gandalfa, družiny trpaslíků a hobita Bilba Pytlíka za pokladem střeženým drakem Šmakem.
V knižní podobě je příběh určen především dětskému čtenáři. Nicméně se jedná o základní stavební kámen pro svět mýtů a legend bájné Středozemě. Právě magický svět, který dostal díky filmu konkrétní podobu, láká i dospělé.
Filmové trilogie se chopil osvědčený Peter Jackson, který už za sebou má všechny díly Pána prstenů. Málokdo ví, že se režie měl ale ujmout mexický filmový režisér Guillermo del Toro, který ale projekt bez vysvětlení nakonec opustil, byť se od něj očekávalo, že dá v režisérském křesle průchod své proslulé kreativitě.
Hobit přinesl potíže s literární adaptací
K pomyslnému veslu se ale nakonec vrátil právě Jackson, který věnoval přípravě výsledné podoby právě tohoto snímku tři a půl roku intenzivního úsilí. A to i když se mu do převedení příběhu na plátno údajně nejprve moc nechtělo.
Vědom si byl toho, že příběh je více cílený na děti a zaujmout s ním širší publikum v kinech bude náročné. Kromě toho je Hobit více fantaskní a klíčovou úlohu zde sehrávají fiktivní postavy včetně titulního draka, který promlouvá hlasem seriálového Sherlocka Benedicta Cumberbatche.
Z předchozího Pána prstenů navíc byla filmová kritika nadšená. Zpracování podle ní dalece překročilo rámec velkorozpočtového dobrodružství. Po technologické stránce dokonalá adaptace s fantastickou kamerou a nádhernými kulisami ukázala hluboký obdiv k původnímu literárnímu dílu.
Ani Hobit si nevedl nakonec vyloženě marně. První část z roku 2012, která dostala podtitul Neočekávaná cesta, v kinech utržila více než 1 miliardu dolarů. Za výpravu, masky a vizuální efekty rovněž film obdržel nominaci na Oscara. A spokojeni byli i fanoušci, například hodnocení na Československé filmové databázi se u prvního dílu vyšplhalo nad 80 %.
Objevil se Azog a další nové postavy
A to i přesto, že mnozí Jacksonovi vyčítají značnou uspěchanost i přílišnou autorskou invenci, s níž do příběhu byly přidány postavy, které se v Tolkienově původní literární Středozemí nikdy nevyskytovaly.
Fanoušci literární předlohy těžce nesli hlavně zařazení Azoga. Ten jednak nebyl součástí Tolkienova původního příběhu, ale navíc v době, v níž se Hobit odehrával, ani nežil.
Zcela nová, a ne všemi vítaná byla i postava elfky Tauriel, která měla „rozbít“ mužské osazenstvo snímku. Zahrála si ji kanadská herečka Evangeline Lilly, která je sama už od svých 13 let Tolkienovou velkou fanynkou.
Jackson se tak původní předlohy sice úplně striktně nedržel, nicméně potřeba obohatit původní fantaskní svět je minimálně z titulu toho, že knihu bylo zapotřebí roztáhnout do tří velkolepě pojatých filmů, poměrně pochopitelná.
Sir Ian McKellan natáčení protrpěl
A i když byl film po vizuální stránce působivý, mnozí mu vyčetli i to, že použít 48 FPS formát nebylo příliš šťastným záměrem. Někteří diváci se tak nechali s jistou uštěpačností slyšet, že se zážitek poněkud podobal prohlídce zákulisí natáčení.
Nehezký zážitek si odnesl nakonec z natáčení i sir Ian McKellan, představitel Gandalfa. Jackson používal metodu tzv. nucené perspektivy, která je vlastně formou optické iluze. To, že nebyly použity žádné CGI efekty bylo neobvyklé.
Princip triku tak byl poměrně jednoduchý: McKellana postavil režisér jednoduše blíže ke kameře, aby vypadal jeho čaroděj vyšší ve srovnání s ostatními postavami.
Ten tak podstatnou část natáčení místo po boku svých kolegů strávil před zeleným plátnem. A konstantní izolaci před kamerou prý nesl poměrně špatně. Právě jeho herečtí kolegové mu nakonec pomohli k tomu, aby se cítil lépe, nicméně proslýchá se, že slavný shakespearovský herec si nejspíš vstup do podobného projektu už příště rozmyslí.