Vídeň je hlavní město Rakouska, známé svou bohatou historií, kulturním dědictvím a krásnou architekturou.
Hinduismus je myšlenkový systém vyznačující se řadou filozofií
Hinduismus
Hinduismus lze definovat velmi široce. Co je jeho podstatou, které jsou jeho nejdůležitější atributy a myšlenky? Jak a kde se formoval?
Co je hinduismus?
Hinduismus bývá jednou z definic konkretizován coby myšlenkový systém vyznačující se řadou filozofií a sdílených pojmů, rituálů, kosmologických systémů, poutních míst a společných písemných pramenů. Tyto prameny se navíc zaobírají mnoha obory, jako je teologie, metafyzika, mytologie, védská jadžna, józa, agamické rituály a stavba chrámů.
Samotné označení hinduismus pochází od perských muslimů, kteří pronikli kolem r. 1000 po Kristu do Přední Asie. Velmi zjednodušeně bychom tak mohli tvrdit, že se jedná o náboženství vyznávané tamním obyvatelstvem.
Ještě v současné době se k němu hlásí plných 80 % obyvatel Indie. Někteří autoři jej považují za dokonce řadu náboženských systémů, které spojují jisté základní rysy a tendence, jiní jej označují za proud spíše filosoficko-náboženský.
Kde se vzal hinduismus?
Připustíme-li zjednodušený termín náboženství, lze dále poukázat na to, že dnes se jedná dokonce o třetí největší náboženství v celosvětovém měřítku. Hlásí se k němu kolem 900 milionů věřících.
To, co jej od ostatních náboženských systémů odlišuje, je především skutečnost, že nemá definovaný konkrétní počátek a ani žádnou osobnost zakladatele. Neexistuje zde ani žádný oficiálně vnímaný představitel v podobě konkrétní církve. Za stěžejní text se někdy pokládá Bhagavadgíta, ta ovšem ani zdaleka není uznávaná všemi hinduisty.
Co se týče počátků hinduismu, některé zdroje však k jeho vývoji udávají, že základy tohoto principu položily v průběhu 2. a v počátcích 1. tisíciletí př. n. l. kmeny indoevropských Árjů, které postupně zalidňovaly oblast severoindických nížin.
Jejich kultura se smísila s tou původního obyvatelstva, čímž došlo k vytvoření nových náboženských a mytologických představ.
Co je pro hinduismus typické?
Specifické je i to, že ač si hinduismus během své historie prošel vývojem, v zásadě tak činí dodnes. Jeho koncepce stále není uzavřena a jednoznačně jeho podobu formuje i moderní doba.
Součástí hinduistické tradice je několik tisíc bohů například Višna, Šiva, Bráhma, Kálí či Šaktí. Hierarchie je koncipována tak, že buď existuje jedno božstvo nejvyšší, případně je uznávána dominantní trojice.
Tu tvoří Višna, který udržuje svět, dále Šiva, který ničí svět, aby ho mohl přetvořit, a Bráhma považovaný za stvořitele světa. Původ těchto bohů totiž vychází z jediného nejvyššího principu zvaného „brahma“.
Stěžejní ideou hinduismu je dharma. Tento termín je odvozen od sanskrtského slovního kořene „dhri“, které bychom mohli přeložit asi jako „způsob bytí“. Definován také bývá jakožto nejvyšší vesmírný řád, který drží společnost po hromadě.
Jaké jsou nejdůležitější myšlenky hinduismu?
Za základní texty jsou pokládány upanišady. Ani ty přitom nelze považovat za ucelený filosofický systém. Datovat je lze do období 7. až 5. století před n. l. Upanišadoví myslitelé hledají především propojení mezi částmi lidského organismu a kosmickými skutečnostmi.
Samy o sobě jsou tyto dnes unikátně vnímané literární prameny součástí rozsáhlého souboru náboženských textů, který se nazývá védy. Do něj v nejužším slova smyslu zařazujeme čtyři sanhity, a to Rgvédu, Samavédu, Jadžurvédu a Atharvavédu, v širším kontextu pak bráhmany, áranjaky a upanišady.
V těchto zdrojích se pak jakožto nejdůležitější obvykle zdůrazňují myšlenky nekonečného koloběhu zrození a karmanového zákona, jako je tomu u buddhismu a džinismu.
Samotný hinduismus můžeme označit i za jakousi filosofii morálky, způsob života a sociální řád. Což reflektuje i všeobecně známá myšlenka kastovního systému.
Ovšem právě toto tradiční uspořádání je paradoxně již jeden z aspektů, který v moderní Indii naráží a je dokladem vývoje smýšlení společnosti, který dopadá i na hinduismus. Kastovní systém je aktivně potírán vládou i ústavou.
Podobné smýšlení se nicméně stále promítá mimo jiné i do přesvědčení, že hinduistou se nemůže stát každý člověk zvnějšku. Novým členem se má možnost stát výlučně rodový příslušník.