Ezoterika

Ezoterika je aktuálně napříč společností velice populární. Proč tomu tak je a co to vlastně ezoterika je?

Co je ezoterika?

Velmi obecně lze ezoteriku definovat jakožto duchovní hnutí a proudy, které se objevují v západní kultuře.

Svůj vliv na ni tento směr měla celá řada dalších učení. Její myšlenky primárně vycházejí z gnosticismu, hermetismu a neoplatonismu pozdního starověku. Především se jedná o renesanční magii, Paracelsovo učení, rosikruciánství, křesťanskou kabalu, svobodné zednářství, teosofii a New Age, vysvětluje jedna z definic.

Takto lze definovat ezoteriku v původním slova smyslu středověku, který vycházel z evropských kořenů. Dnes však lze do novodobé ezoteriky prakticky zařadit mystické prvků z filosofie a náboženství kultur celého světa.

Některé další definice tajnosnubně dodávají, že se jedná o myšlenky, které jsou vyhrazeny jen úzkému okruhu lidí. Odtud ostatně i název, středověké pojetí totiž jednoduše rozlišovalo ty, kteří byli „eso“ neboli „uvnitř“. Ostatní byli „venku“ neboli „exo“.

K tomuto někteří skeptičtější komentátoři podotýkají, že ezoterika už dnes není tajná jako spíše tajemná.

O co usilují ezoterikové?

Faktem totiž je, že z ezoteriky se stal do jisté míry trend. A ten dostal do značné míry trochu štiplavě vyznívající příchuť. Chceme-li tak o někom říci, že je snad až příliš iracionální, tvrdíme o něm mnohdy, že je poněkud „ezo“.

Co je vlastně cílem ezoteriků? Především lidé hlásící se k tomuto proudu usilují o poznání. Ezoterismu je vlastní víra ve svět duchovní neboli astrál. Vychází také z představy, že pozemský svět se podobá tomu nebeskému.

Pro ezoteriky je zcela zásadní poznání, přičemž to vychází zevnitř. Ostatně už Platón v roce 390 př. n. l. ve svém dialogu Alcibiades používá výraz „ta eso“ pro vnitřní hnutí jako jsou myšlenky a pocity. Ve svém dialogu Theaetetus asi v roce 360 př. n. l. dále rozlišuje to, co je naopak vnějšího rázu, lze to vidět a uchopit to mohou všichni.

Navíc se ezoterikové domnívají, že tyto neviditelné duchovní síly lze také obrátit ve prospěch člověka. Na toto konto však někteří varují, že ezoterika je pouze nástrojem démonů.

Jak lze předpokládat, s démony rozhodně žádné žerty nejsou. Jen zdánlivě to podle těchto odpůrců ezoterična může vypadat, že člověk má dění ve svých rukou. Démon však stále skrytě „tahá za nitky“ a využije člověka ke svým záměrům.

Je ezoterika dobrá nebo ne?

Položme si klíčovou otázku: K čemu to všechno má být? Jak to, že přežívají tajemně vyhlížející skazky o démonech a magických rituálech, když žijeme v civilizaci, která okolní svět už úspěšně dokázala změřit, popsat a logicky vysvětlit?

Pokud k tomu navíc připočteme notně skeptický postoj k tomu, že by snad měl existovat nějaký Bůh a vcelku hrdě proklamovaný český ateismus, musí nás to nutně vést k pátrání po tom, proč se i u nás najde dostatek lidí, kteří ochotně věří třeba v to, že je možné s pomocí drahých kamenů léčit nejrůznější fyzické neduhy.

Vonné tyčinky, rituální a meditační pomůcky, tarotové karty a další ezoterické propriety se staly neodmyslitelnou součástí české kultury posledních let primárně proto, že člověku je vlastní určitá potřeba duchovního vnímání.

Ani tradičně ateističtí Češi v tomto směru neunikli. Jisté sociologické šetření před časem došlo k exaktnímu závěru, že pouze jeden Čech ze sta odmítá existenci nadpřirozena. Věříme tedy vcelku ochotně, jen se liší, v co.

Lze tak bezesporu vidět jistou paralelu právě mezi ezoterikou a náboženstvím. Na toto konto však zejména křesťansky založení lidé, kteří jsou věrní náboženství v jeho „tradiční“ podobě, kriticky podotýkají, že ezoterismus lze považovat za jakousi instantní víru. Nemá totiž žádná pevnější pravidla. Jednoduše si z něj jeho přívrženci vybírají to, na co mají zrovna chuť.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků