Etika

Konkrétní jednání či chování bývá často veřejně označeno za neetické. Co to ale ona etika vlastně přesně je?

Etika – základní definicee

Etika je filosofická disciplína, jejíž společenský kontext je značně široký. V tomto významu je však spíše nahlížena z historického hlediska. Dnes bývá označována i za společenskou vědu, jako jistý soubor vědění.

Co je jejím obsahem? Podle jedné z definic se jako etika neboli teorie morálky označuje filosofická disciplína, která se zabývá zkoumáním mravní dimenze skutečnosti.

Alternativně se může proto označovat i jako „morální filosofie“. Nicméně tento termín se v běžném užívání příliš neujal. Samotný výraz „etika“ je odvozen z řeckého výrazu „éthos“, jež bychom mohli volně přeložil jako zvyk, návyk, obyčej, ale také místo, kde se bydlí, také jak se žije, tzn. způsob života.

Alternativní definice pojmu etika

Podle jiného, ale taktéž poměrně přiléhavého vysvětlení se etika zaobírá odpovědným jednáním uvnitř lidského spolubytí. K lidskému životu však nepatří pouze ostatní lidé. Člověka bytostně obklopuje i okolní příroda a svět, bez tohoto vnějšího prostředí by naše existence nebyla možná, jsme na něm závislí. A i sem se promítá etická otázka.

Hans Küng, teolog, myslitel a teoretik etiky její principy shrnuje do dvou nejdůležitějších tezí. Ten první tvrdí, že s každým člověkem by se mělo zacházet lidsky. Ten druhý pak požaduje po lidech, aby se chovali v zásadě podle hesla: „Nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě.“

Co je cílem etiky?

Etika se táže, co je a co není správné. Rovněž se ale snaží proniknout k podstatě věci a ptá se, proč tomu tak je. Nejdůležitějším předmětem etiky je tedy člověk.

Jako je značně neuchopitelný sám obsah pojmu etika, velmi komplikované je i definování jejích cílů. Někteří odborníci tak navrhují jakožto možné vysvětlení nejdůležitějšího cíle etiky snahu najít racionální základ, a to takový, aby podpořila morální úsudek, normy či pravidla.

Etika též může být chápána jako určitý systém poznání. V takovém případě především usilujeme o to, abychom se skrze ono poznání dobrali k pravdě.

Etika v každodennosti

Etika vychází z každodenního života a je velmi důležitým pramenem pro normalizaci lidského chování. To je pro vzájemné úspěšné soužití lidí ve společnosti zcela nezbytným krokem.

Naprosto zásadním úskalím ovšem v této fázi je, že dochází k neustálé konfrontaci teorie a praxe. Popisné (deskriptivní) pojetí není zcela v souladu s možnostmi objektivního posouzení etiky.

Ta totiž spočívá na zákonech. Ty konkrétním způsobem určují, jaké chování je z hlediska společenských norem ještě přípustné. Etický rozměr však může daný jev podstavit do zcela odlišného světla. Jinými slovy: Chování, které je v principu nepřípustné pohledem zákona, může být obhájitelné optikou etiky.

Etika versus morálka

Etika vychází z každodenního života a je velmi důležitým pramenem pro normalizaci lidského chování. To je pro vzájemné úspěšné soužití lidí ve společnosti zcela nezbytným krokem.Velmi často dochází k nepřesnému ztotožnění pojmů etika a morálka. Jednoznačně spolu úzce souvisejí. Někteří teoretici dokonce připouštějí, že mohou být obsahově totožné.

Ne všichni však s tímto postojem souhlasí. Morálku bychom dle nich měli nejspíše chápat jakožto předmět zkoumání samotné etiky, je jejím obsahem. Etika v sobě zahrnuje morální zásady a normy upravující chování.

Opírá se tedy o přesvědčení, jak by určité principy měly být nastoleny, je jakýmsi vnějším limitem našeho chování. Oproti tomu morálka je ukotvena bezprostředně v nás samých. Někdy se také morálka zjednodušeně definuje jako „etika v praxi“.

V potaz především je nutné brát určitou mnohoznačnost morálky. Každá etapa, každá kultura má tu svou a nahlíží na ni jinak. Etika naproti tomu hledá obecné kritérium dobra, které oněm pozitivním morálkám chybí.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků