Hudba je pro život mnoha z nás zásadní. Posloucháme ji po probuzení, při cestování, v práci i s přáteli.
Co je to vlastně energie a jak s ní pracovat?

Jak pracovat s energii?
Energie představuje velmi komplikovaný a proměnlivý pojem. Ze slovníku fyziků, kde býval tento termín užíván na svém počátku, pronikl pozvolna do běžné mluvy, kde se jeho význam rozvolnil do pojmenování mimořádně abstraktního. Co všechno se za energií může skrývat?

Co je energie?
Samotný termín energie pochází z 19. století. Vychází z řeckého výrazu „energeia“, který bychom mohli přeložit jakožto „vůle“, „síla“ nebo přímo „schopnost k činům“.
Energii lze proto asi nejjednodušeji popsat jako jakousi životadárnou sílu. A to jak v přeneseném slova smyslu, tak i v tom doslovném. Bez schopnosti využít nejprve energii přírodních živlů, by se civilizace nevyvinula na úroveň, na které se nachází dnes.
V přeneseném významu často hovoříme i o člověku jakožto nositeli určité energie. Podle některých zdrojů je energie vlastní i každé věci nebo rostlině. Je jí ovšem málo, proto ji většina lidí údajně nezvládne vnímat.
Energii tak lze podle těchto názorových proudů vnímat prakticky v jakékoli lidské činnosti. Všichni se podle této teorie pohybujeme stále v energetickém poli, které podmiňuje existenci veškeré hmoty i její komplexní projevy.

Jak pracovat s energií?
Energie tak může být jednoznačně pozitivní i negativní. Ve vlastním zájmu bychom se svým životem samozřejmě měli naložit tak, že negativní energií, kterou vyzařují někteří lidé, se nenecháme zcela pohltit. Naopak naladit bychom se měli na vnímání lásky a pozitivních sil, jak doporučují některé esotericky laděné zdroje.
Pokud vám energie chybí, načerpat ji můžete dle těchto naučení různým způsobem. Někdo tak například chodí do přírody, zatímco další důvěřuje drahým kamenům, které má vždy u sebe.
Energii lze přenést z jednoho objektu na jiný, ovšem pozor, nemůžeme ji přímo vytvořit, ale ani zničit. Tuto základní premisu vysvětluje zákon o zachování energie, který patří mezi základní a nejčastěji užívané fyzikální zákony.
Zásadním rozdílem mezi energií ve smyslu fyzikálním a esoterickém je především to, že energie ve smyslu jakési neuchopitelné spirituální síly se vymyká jakémukoli měření. Proto pro existenci takovéto energie neexistují dosud vědecké důkazy, které by byly podložené opakovatelnou empirií a řada lidí se k tomuto pojetí staví skepticky.

Historie vnímání energie v západní praxi
Nicméně vykořenit se zřejmě toto pojetí vzhledem k silné tradici nepodaří. Pojem „energie“ se v tomto významu životní síly poprvé objevil dokonce už ve starověku.
V 18. století pak zájem o tuto oblast znovu rozvířil německý lékař Franz Anton Mesmer. Dnes jej považujeme za zakladatele hypnózy a psychoterapie, mnohými zdroji však bývá taktéž označován za šarlatána.
Debatu o tomto tématu otevřel především svou teorií tzv. živočišného magnetismu. Jedná se o vědecky nikterak nepotvrzený jev, který ovšem byl využíván v léčbě pacientů. Příčinou onemocnění u nich údajně měly být jakési blokády v jejich vlastním magnetismu. Ty bylo možné odstranit pouhým přiložením rukou léčitele.
Celá technika založená na práci s touto energií přes jednoznačně zamítavé stanovisko francouzské Akademie věd, která Mesmerovo „léčebné“ působení odmítla už koncem 18. století, přežívá dosud. Označován bývá některými pokračovateli tento postup jako biomagnetismus.

Energie ve východním pojetí
Práce s energií je silně zakořeněna též ve východní tradici. Zde se tato energie nazývá čchi. Znám je tento koncept zejména z tradičního čínského učení feng-šuej, které si už dokonce našlo širokou škálu příznivců taktéž na západě.
Z této představy o proudění energie následně vychází i směr alternativní čínské medicíny v podobě akupunktury, která si opět dokázala prorazit cestu taktéž do západní medicíny a věnuje se jí i řada lékařů v tuzemsku.
Ač bývá akupunktura vnímána mnohými skepticky, jistý efekt se v tomto případě skutečně prokázal. A vědci našli i důvod, a to konkrétně při působení akupunktury na vysoký krevní tlak. Léčebný vliv spočívá v reakci těla na vpich, kdy organismus produkuje opiody.
