Léto je obdobím, které je obvykle plné aktivit a zážitků. Proto ho řada z nás doslova přímo miluje. Co je pro něj...
Po stopách alchymistů za tajemstvím elementů

Element
Živly neboli elementy souvisí s přírodní silou. Jakým způsobem a jak se pohled na ně měnil v různých historických epochách? Jak se na elementy díváme dnes?

Co je element?
Pojmem živel či element označujeme původně přírodní sílu. Tato definice odpovídá i našemu soudobému rozlišení těchto pojmů, kdy máme živel tendenci vnímat spíše v negativním slova smyslu jako přírodní energii ničivého charakteru.
Slovo element lze ale skutečně užít jako synonymum. Živel je pouze počeštělým ekvivalentem latinského výrazu, který do češtiny v 18. století zavedl Josef Jungmann.
Význam slova element se však v moderní češtině již poněkud posunul a reprezentuje v pozitivním smyslu základní veličinu. Z tohoto jednoduchého, prvotního základu je možné složit nebo odvodit následně složitější prvky. Odtud ostatně máme odvozeno rovněž běžně užívané přídavné jméno „elementární“ ve významu „základní“.

Myšlenky starověkých filosofů
Nejčastěji se jako základní elementy chápou čtyři živly v podobě ohně, vzduchu, vody a země. Ty se skutečně na naší planetě vyskytují již od pradávna a nacházely se tak u samotného zrodu člověka. Doprovázely a doprovázejí ho zcela neodmyslitelně, vždyť například bez ohně by civilizace nedokázala být tím, čím je dnes.
Čtyřmi živly se proto zaobírala už starověká filosofie. Na počátku tak stály myšlenky tehdejších učenců. Thalés z Milétu za pralátku světa pokládal vodu, Anaximenés vzduch a Hérakleitos pravděpodobně oheň.
První ucelený systém pak v život uvedl Aristoteles. Ten pak kromě čtyř výše zmíněných živlů předpokládal ještě existenci všudypřítomné materie – éteru. Tuto myšlenku však převzal od Pýthagora. Svou teorii používal slavný filosof k vysvětlení všech jevů světa. V pozadí vždy stála pětice elementů a boží síla.

Živly ve službách alchymie
Minimální význam připsalo živlům křesťanství, tehdejší myslitelé se jejich teoretickým uchopením téměř nezaobírali. O něco později však stejnou myšlenku rozvinula alchymie.
V západním měřítku se alchymisté soustředili především na dosažení přeměny obyčejných kovů ve zlato. A možnost takzvané transmutace látek vysvětlovali mimo jiné i pomocí teorie živlů. Podle ní vznikly veškeré látky z tzv. pralátky mícháním elementů, tedy přidáním konkrétních vlastností (kvalit). Stejná cesta měla vést také ke kýženému zlatu.
Byť v tomto směru neuspěli, rozhodně nemůžeme říci, že by byla snaha slovutných učených mužů marná. Alchymie se následně stala důležitým předstupněm chemie. Tehdejší badatelé postupně jednoduše přestali hledat bájný Kámen mudrců či elixír života a zaměřili se místo toho na podstatu chemických dějů, na určení přesného složení látek i popis jejich fyzikálních a chemických vlastností.
Dál celou úvahu o elementech posunula esoterika. Ta mimo jiné razí názor, že živly reprezentují specifickou energii. A její podstata se projevuje ve všem, co se kolem nás odehrává. Magie živlů tak údaje dokáže vysvětlit mimo jiné dokonce i lidské vlastnosti. Živly díky tomu dokonce bývají připodobňovány k jakémusi obrazu lidské duše.

Živly v odrazu lidské povahy a magie
Ostatně již od dob starého Řecka se navíc spojují i s lidskou povahou. Už Carl Gustav Jung přišel se čtveřicí takzvaných psychických funkcí, které vymezují čtyři psychologické aspekty psychické orientace analogicky právě vůči jednotlivým elementům.
A tradiční rozdělení znamení v západní astrologii na zemská, vzdušná, vodní a ohnivá opět není ničím jiným než připodobněním k jednotlivým živlům.
Mnozí navíc věří tomu, že dopomocí živlů můžeme dokonce získat to, po čem toužíme. Tím se zabývá tzv. elementální magie. Podle jejích představitelů mágové vědomě vytvářejí tzv. elementály, což jsou údajně energetické bytosti.
Na závěr ještě dodejme, že postupný historický vývoj vedl k různorodému pojetí živlů, které lze dnes pozorovat. V současné době se v evropské čili západní kultuře rozlišují živly čtyři, už vzpomenutá země, oheň, voda a vzduch.
V čínském taoismu se jich ale objevuje pět. Vzduch je nahrazen dřevem a navíc je přítomen kov. Ajurvéda zase pracuje se třemi hlavními prvky – vodou, ohněm a větrem. Buddhismus taktéž rozlišuje pětici živlů, ten pátý se nazývá Akáša.
