Drak

Drak je mýtické stvoření s velkou symbolikou. Kde se vlastně vzala oblíbená postava tuzemských pohádek a jakým způsobem lidstvo na draky nahlíželo a stále nahlíží napříč různými kulturami? Pojďme se podívat na to nejzajímavější.

Prvopočátky historie draků

Mýtické zvíře ponejvíce svými rysy připomíná ještěrku nebo hada. A pohádky o ne zrovna přátelsky laděné devítihlavé sani požírající nebohou spanilou příslušnici královské rodiny jednoznačně nejsou otázkou pouze tuzemského folklóru.

Draci se objevují v západní i východní kultuře. Historické prameny zaznamenaly výskyt zmínek o dracích už u Sumerů. Patří tak pravděpodobně k vůbec nejstarším existujícím příkladům mýtických zvířat.

Staroindické prameny, jako je například Rig Véda, což je jeden z nejstarších textů na světě, datovaný kolem roku 1500 př. n. l., hovoří o velkém drakovi Vrtrovi, kterého musel zabít bůh Indra, aby mohl vypustit na zem nebeské vody.

A jak to bylo s draky nejen ve středověku?

V mezopotámských mýtech bojoval zase bůh Marduk s drakem Tiamatem o nadvládu nad lidmi. A v zoroastrické tradici Íránu byli draci známí jako „aží“. Tyto postavy plnily důležitou úlohu v tamním písemnictví, většinou jako démonická stvoření schopná polykat lidi i zvířata.

Tradičně jsou vnímáni hlavně v negativním slova smyslu, jakožto monstrum, které terorizuje lidi. Nicméně drak se používal i jakožto svého druhu ozdobný motiv sloužící ve výtvarném umění.

Děsivé stvoření navíc nebylo rozhodně jen výplodem lidových vrstev, která omezené znalosti doháněla fantazií. Dokonce i vzdělaní přírodovědci věřili, že drak je skutečným zvířetem. Vzdálené a neprobádané končiny byly na mapách označeny výhružně znějícím nápisem: „Zde jsou draci.“

Doslova se draky hemžila zejména etapa středověku. Křesťané o něm dokonce soudili, že se jedná o podobu samého ďábla. Nelze se tomu příliš divit, drak se totiž řadil mezi hady. A had je pro křesťanskou obec zvířetem, které i dle v našem kontextu dobře známého příběhu zapříčinilo vyhnání Adama a Evy z ráje.

Drak a jeho vnímání v soudobém kulturním kontextu

Ostatně draci se své výhružné pověsti nezbavili ani v současnosti. Stačí si vzpomenout na četná oblíbená literární i filmová díla současné populární kultury. V mnoha z nich hrají stále draci klíčovou úlohu – od Harryho Pottera přes Hru o trůny.

Všechny tyto legendy přitom zřejmě mají veskrze racionální základ. Dnes už víme, že dračí podobou oplývali například plesiosauři. Mohutná zvířata se vyznačovala výraznými ploutvovitými končetinami a delším či kratším krkem.

Vzhledem k tomu, že novodobá archeologie byla schopna tyto počátky lidstva prozkoumat až v 19. století, naši předci si zkrátka neuměli fosilní nálezy lépe vysvětlit. A cesta k nejrůznějším hrůzyplným mýtům o dracích byla proto otevřená.

A moderní biologové přidali ještě jeden zajímavý poznatek: Draci existují a prohánějí se po planetě Zemi dodnes. Nebo alespoň zvířata, která jsou jim skutečně podobná. Označují se takto varani z Komodských ostrovů, známí také jako komodští draci.

Drak jako symbol ve východní mytologii

Drak však rozhodně nemusí být jen podobenstvím krvelačné obludy. Podobně intenzivně jako v západní tradici jsou draci zakotveni i ve východní mytologii. Symbol se zde objevil už roku 3 000 př. n. l.

Drak je pro Číňany posvátným zvířetem. Vnímán je jakožto stvoření silné a houževnaté, ale také posvátné, statečné a ušlechtilé zvíře. Symbolizuje štěstí a lidi na rozdíl od svých západních „kolegů“ rozhodně nekonzumuje lidi.

Východní draci se považují za posly a služebníky bohů. Vládnoucí dynastie se dokonce považovaly přímo za potomstvo nebeského draka. Jde i o jedno ze znamení čínského horoskopu. Proto se i věří, že pokud se někdo narodí právě v něm, rovnou mu sudičky do vínku předepsaly vůdčí předpoklady.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků