Vídeň je hlavní město Rakouska, známé svou bohatou historií, kulturním dědictvím a krásnou architekturou.
Dadaismus: Revoluční umělecké hnutí
Dadaismus
Pokud jste se snažili vyhledat definici tohoto slova, co přesně znamená a jakého tématu se týká, tak asi nejspíše máte velmi rádi umění, nebo jste dostali nějaký úkol ve škole, do kterého se vám ale vůbec nechce. Ať už patříte do té nebo oné skupiny, vysvětlíme si, co se pod pojmem dadaismus skrývá, jaká je jeho historie a také vše pro to, abyste byli schopni tomuto pojmu dokonale porozumět.
Co je to dadaismus?
Když se řekne slovo dadaismus, jistě se vám vybaví něco s uměním. A máte pravdu. Právě umění zde hraje velikou roli. Dadaismus se řadí mezi avantgardní umělecké směry. Je to jeden z vývojových stylů, který zasahuje i do moderní éry umění.
Tento styl má své kořeny v nám poměrně blízkém Švýcarsku, a tak není divu, že i autoři v naší zemi se tímto směrem pro svá díla nechali alespoň trošku ovlivnit. Tento styl vznikl na začátku devatenáctého století a mezi lety 1916-1923 byl velmi populární.
Pokud jste v dějepisu nechyběli, jistě víte, že celý svět v tomto období ovlivňovala válka. Tento směr tak vznikl jako jakási revolta mladých umělců proti válečným hrůzám.
I když vznikl dadaismus původně ve Švýcarsku, na jeho popularizaci se podílela spousta umělců i z jiných zemí, kteří cítili potřebu se k problematice války nějak více vyjádřit. V tomto případě však nešlo dadaismu o nějaké navrhnutí řešení, ale jeho cílem bylo pouze být prostředkem k vyjádření strachu, smutku a beznaděje, které každý z nich během války mohl na vlastní kůži zažít.
Šíření dadaismu
Jeho vznik se připisuje umělcům a intelektuálům, kteří se v roce 5. února v roce 1916 sešli v kabaretu Voltaire a svými pesimistickými náhledy na situaci ho vytvořili. Spousta lidí po celém světě sdílela velmi podobné pocity, a tak se tento směr šířil postupně po celém světě. Dostal se dokonce až do vzdáleného USA, kde se nadále vyvíjel nezávisle na původních pravidlech.
Dalším krokem k jeho propagaci byla v roce 1917 otevřená galerie Dada, kde se scházeli příznivci dadaismu, a především jejich názorů. Zanedlouho začal vznikat i dadaistický časopis a postupem času se centrem dadaistického umění stalo město módy Paříž.
V roce 1924 však začala samotná myšlenka dadaismu upadat a tento velmi výrazný směr v našich uměleckých dějinách začal postupně přecházet v surrealismus. Jak dadaismus, tak surrealismus se považují moderní umělecké směry, a tak je dadaismus považován za jejich začátek.
Dadaismus a výtvarné umění
Hlavním rysem dadaismu byla potřeba svobody. V době války jí totiž moc nebylo, a tak se jejich cesty ubíraly právě tímto směrem Snaha umělců byla v tom vytrhnout věci ze svého stálého a starého prostředí a vložit tyto předměty do nového a mnohdy i nečekaného prostředí.
Často také rozebírali předměty na části a snažili si je poté poskládat novým neobyčejným způsobem, kterým mohli nechat vzniknout novým předmětům a věcem. I když takto vytvořené předměty většinou nedávaly hlubší smysl a jednalo se o předměty převážně abstraktní, byla spousta takto vytvořených obrazců základem reklam a filmů.
Mezi hlavní představitele patří například Salvador Dalí, Max Ernst a Hugo Ball.
Dadaismus a literatura
Většina literatury, která byla v této době vytvořena, byla poezie. Není však neobvyklé, že začaly vznikat i divadelní hry. Tyto díla se zakládají na nepochopení, snaží se bořit stálé a běžné konvence a nahrazovat je novými, a ne až tak běžnými.
Pokud jde o poezii, tak zde vznikaly na první pohled nelogické a nesrozumitelné básně. Jejich struktura byla často složitá, a i příznivci dadaistické literatury mají často problém rozluštit, o co v dané básni jde. Při interpretaci básně jde mimo jiné o subjektivní přednes a pochopení, a tak může každá báseň vyzařovat pro každého něco jiného.