Aristotelés

Aristotelés byl jednou z nejdůležitějších postav řecké filosofie. Které nejzajímavější myšlenky z jeho života i díla máme zachyceny až do současnosti?

Rané mládí v Stageiře

Aristotelés jednoznačně byl nejvýznamnějším žákem jiné důležité postavy filosofie - Platóna. Ten zase rozvíjel myšlenky svého učitele Sókrata. Aristoteles tak pokračoval ve významné tradici. Společně s těmito svými předchůdci je zástupcem myšlenkového proudu, který se nazývá klasická řecká filosofie.

Podle současných pramenů se tento učenec narodil roku 384 př. n. l. v osadě Stageira na poloostrově Chalkidiki v dnešní řecké Makedonii, asi 80 km východně od Soluně. Proto bývá někdy uváděn i jako Aristotelés ze Stageiry.

Jeho otec Nikomachos byl dvorním lékařem makedonského krále Filipa II. A k lékařskému prostředí mela blízko i matka Aristotela, která se jmenovala Faistis. Podle některých zdrojů i ona byla lékařkou. Asi se příliš nemůžeme podivit nad tím, že mladík měl o životní dráze rozhodnuto. Po vzoru otce mu byla předurčena rovněž medicína.

Počátky filosofické dráhy

Mnohem víc než tento obor však vnímavého mládence zajímal okolní svět a dění v přírodě. Byť se zvídavému potomkovi otec snažil dát odpověď, že dění v přírodě řídí bohové, příliš ho takový argument neuspokojil. Se svou povahou byl jednoznačně předurčen k jinému životnímu směřování. Už jako sedmnáctiletý proto vstoupil Aristotelés do Platónovy školy Akadémia.

V té působila řada talentovaných matematiků, astronomů a přírodovědců, právě Aristotelés si však z nich získal nejvýraznější renomé. A to i přesto, že se se svým učitelem nakonec názorově rozešel.

Již do tohoto období se datují první významné objevy. Dosud velký význam má Aristotelův pokus určit obvod Země. Odvodil jej podle výšky Polárky nad obzorem ve dvou místech na různé zeměpisné šířce. Ačkoli mu vyšla oproti dnes exaktně změřeným údajům míra přibližně dvojnásobná, na tehdejší možnosti šlo o úctyhodný výsledek.

Přibližně roku 335 před n. l. si v Athénách Aristotelés zakládá vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion nebo také škola peripatetická. Ta byla ve své době velmi významnou a prošly jí tisíce žáků. Ty směřoval Aristolés vědeckou cestou. Kromě filosofie se se svými žáky zaobíral i poznáním přírody.

Myšlenka horror vacui

Myšlenky tohoto věhlasného učence a způsob vysvětlování nejrůznějších jevů se mezi lidmi udržely poměrně dlouho. Některé z nich se podařilo vyvrátit dokonce až v 17. století. Konkrétně to platí pro představu tzv. horror vacui, česky strachu z prázdna. Příroda podle Aristotéla sama o sobě klade odpor vzniku prázdnoty.

Slavnému učenci už tak zbývalo vysvětlit při této myšlence jen nepodstatnou „drobnost“: Čím je tedy ono prázdno vyplněno? Z tohoto důvodu předpokládal existenci všudypřítomné materie, pátého živlu, nazývaného „éter“.

Tato čistá dokonalá látka se podle jeho mínění nevyskytuje na Zemi, má se z ní skládat Slunce, planety a hvězdy. Teorii o existenci tohoto pátého elementu však sám nevymyslel, převzal ji od idealisty Pythágora, sám byl materialistou. Jeho představa byla nakonec vyvrácena až o mnoho století později Otto von Guerickem a Evangelistou Torricellim.

Všestranný přínos Aristotéla

Ač jej nemůžeme považovat za fyzika-experimentátora, neboť své poznatky neověřoval experimenty, přesto je jeho myšlenkový přínos značný. A to především v oblasti biologie, přírodovědy nebo kosmologie.

Samostatnou kapitolu v jeho díle tvoří otázky etiky a spravedlnosti. Zaobíral se i abstraktní politickou teorií, neboť nejdůležitější vědou v této oblasti měla být věda o obci neboli politiké. Jako vůbec první začal politiku oddělovat od etiky, v politice podle něj má být stěžejní spravedlnost, tedy dobro ostatních.

Aristotéla tak dnes prakticky můžeme považovat za zakladatele přírodních věd, ale také logiky a psychologie. Patrně nejvýraznější stopu nám tento muž zanechal ve vytvoření formální logiky, kterou pokládal za předpoklad vědecké a filosofické činnosti.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků