Co je to animismus?

Víte, co se skrývá pod slovem animismus? Pokud se na toto slovo podíváme z lingvistického hlediska, tak zjistíme, že je odvozeno od latinského slova anima, což znamená duše. Tento termín definoval britský antropolog Edward Burnett Tylor v roce 1871 a poprvé byl použit v jeho knize Primitive Culture.

Pouze teorií duše se však tato vědní disciplína nezabývá, její obsah je poněkud komplikovanější. Hlavním tématem je totiž víra v existenci duší a duchovních bytostí. Jedná se tak tedy o jedno z nejstarších náboženstvích na světě.

Animismus vychází převážně z toho, že dříve lidé velmi silně věřili v duši, která je nesmrtelná a samostatná. Nedokázali si však například vysvětlit, proč se nám v noci zdají sny a jak si je vykládat. Představovali si tedy, že člověk má jakési dvě části.

Jedna působí ve dne a druhá, která je úzce spjata s duší, v noci. Nabízela se samozřejmě také otázka, která se vztahovala k životě po smrti. Co se s námi stane? Co se stane s naší duší? Tyto otázky dále vedly k podpoře ve víru v jednotlivé duchy a duchovní bytosti.

I český vědec, Josef Kandert, se zabýval teoriemi animismu a propojil víru ve svět duchů a duší s náboženstvím. Tvrdí, že těla živých bytostí jsou pouhými schránkami, ve kterých přebývají duše dávných lidí. Také pečlivě definuje rozdíl mezi duší a duchem.

Duše ke své existenci potřebují právě již zmíněné schránky, kterými se mohou v nejhorším případě stát i neživé předměty. Kdežto duchové mohou přebývat i bez schránky a nikdo neví, jak ve skutečnosti vypadají.

Zabývá se i teorií, která hovoří o tom, že v jednom těle může působit pouze jedna duše. V případě, že do těla vstoupí ještě jedna duše, vede to k vážným onemocněním či posednutí. Z minulosti jsou známé různé případy posednutí například ďáblem či zlými silami.

Víru v duchy bychom mohli nejčastěji zmínit ve spojitosti s primitivními přírodními národy, které žijí zejména v Africe, Asii a Jižní Americe, kde stále převládá víra v magii, kouzelnictví, totemismus a fetišismus. V těchto animistických společnostech lidé uctívají ty, kteří dokáží mluvit s duchy a magickými bytostmi.

Nejčastěji to jsou kmenoví šamani, kteří věří, že v přírodě se vyskytují dobré a zlé síly, které lze ovládat magickými obřady.

Jednou z těchto společností, které existují dodnes, jsou i obávaní kanibalové, lovci lebek Naga, kteří žijí ve východní Asii a dodnes věří v sílu duchů. I na Filipínách byste dnes mohli potkat šamany, kteří rozprávějí s dušemi zemřelých a odhánějí zlé síly.

Animismus je dodnes aktivní i v Malajsii či v africkém Senegalu, kde se animistické tradice zajímavě proplétají se současným křesťanstvím. Asi tím nejznámějším případem jsou pak praktiky voodoo, které jsou směsicí různých náboženských kultur, mezi kterými bychom našli i animistické tradice, které pocházejí zejména ze západní Afriky.

Voodoo je náboženství a magie založená právě na komunikaci se světem duchů, kterým prostředníci, v podobě různých kněží, šamanů či čarodějů, musí na začátku obřadu předložit nějakou oběť, nejčastěji v podobě drůbeže.

Pro voodoo praktiky, stejně tak i pro animismus obecně, jsou pak oblíbené i různé fetiše, které mohou duchové ovládat a přinášet tak svým majitelům štěstí, zdraví či ochranu domu.

Z primitivního náboženství, které uctívalo například lesní duchy nebo duchy předků, se po následující staletí zrodila větší náboženství, která zpočátku byla převážně polytestická, což znamená víru ve více bohů tak, jak to třeba známe ze starověkého Egypta. Poté již následovala náboženství monoteistická, která uctívá pouze jednoho boha.

I dnes tedy najdeme mnoho domorodých kmenů, které vyznávají animistickou víru, ať již v čisté podobě či okleštěnou jinými náboženstvími. A nemusíme chodit ani k domorodců, kteří se skrývají v hlubinách pralesů. I v „civilizovaném“ světě jsou lidé, kteří stále věří v existenci duší a duchů a tvrdí, že s nimi mohou komunikovat…

30 zajímavostí o animismu

• Definice: Animismus je spirituální přesvědčení, že všechny přírodní objekty, jevy a prvky mají ducha nebo duchovní esenci.
• Původ slova: Slovo "animismus" pochází z latinského slova "anima", což znamená duch, život nebo duše.
• První náboženství: Animismus je často považován za jedno z nejstarších náboženství lidstva, které se vyvinulo z prehistorických kultur a přežívá dodnes v některých domorodých společnostech.
• Domorodé kultury: Animistické tradice a víry lze najít v mnoha domorodých kulturách po celém světě, včetně Ameriky, Afriky, Asie, Austrálie a Oceánie.
• Duchové přírody: Animismus uznává existenci mnoha druhů duchů přírody, jako jsou duchové zvířat, rostlin, kamenů, řek, hor a dalších přírodních objektů a jevů.
• Totemismus: Totemismus je související koncept, který spojuje skupiny lidí s určitými zvířaty, rostlinami nebo jinými přírodními objekty jako posvátnými symboly a ochránci.
• Šamanismus: Šamanismus je spirituální praxe, která často souvisí s animismem, kde šamani slouží jako prostředníci mezi světem lidí a světem duchů přírody.
• Předkové: Mnoho animistických kultur uctívá předky a věří, že jejich duchové pokračují v existenci a mohou ovlivňovat život svých potomků.
• Posmrtný život: Animistické tradice často zahrnují víru v posmrtný život, kde duchové zemřelých pokračují v existenci v jiném světě nebo se reinkarnují do nových forem života.
• Rituály a obřady: Animistické kultury provádějí mnoho rituálů a obřadů, aby uctívali duchy přírody, vyjádřili vděčnost, zajistily úrodu, léčily nemoci nebo vyřešili konflikty.
• Očištění: Očišťovací rituály, jako je kouření bylin nebo kropení svěcenou vodou, jsou často používány v animistických tradicích k odstranění negativní energie nebo špatných duchů z lidí, míst a objektů.
• Oběti: Oběti jídla, nápojů, zvířat nebo jiných darů jsou často součástí animistických rituálů, aby se získala přízeň duchů nebo usmířila jejich hněv.
• Hudební a taneční rituály: Hudba, zpěv a tanec jsou často důležitými součástmi animistických obřadů a slouží k navázání spojení s duchovním světem.
• Amulety a talismany: Amulety a talismany jsou často používány v animistických kulturách jako ochranné symboly, které nesou sílu duchů přírody.
• Tabu: Mnoho animistických kultur má tabu, která se týkají zacházení s přírodními objekty nebo jevy, aby se zabránilo urážení duchů a přivolení špatného štěstí.
• Synkretismus: Animismus se často prolíná s ostatními náboženskými a spirituálními tradicemi, vytváří synkretické víry a praktiky, které kombinují prvky z různých zdrojů.
• Animismus a ekologie: Animistická víra v posvátnosti přírody a duchovních vztazích mezi lidmi a přírodním světem má hluboké ekologické implikace a může inspirovat ke zodpovědnému přístupu k životnímu prostředí.
• Romantismus: Evropský romantismus v 18. a 19. století často idealizoval animistické kultury a představoval je jako harmonicky žijící v souladu s přírodou a svými duchovními silami.
• Animismus ve filozofii: Někteří filozofové, jako např. Friedrich Schelling, navrhovali animistickou kosmologii, ve které je celý vesmír prožíván jako duchovní a životní síla.
• Animismus a psychologie: Carl Gustav Jung, zakladatel analytické psychologie, uznával animistické tradice jako zdroje hluboké psychologické moudrosti a inspirace pro individuální i kolektivní nevědomí.
• Animismus v literatuře: Animistické motivy a představy se objevují v mnoha literárních dílech, jako například v románech Hermanna Hesseho, D. H. Lawrencea nebo Gabriela Garcíi Márqueze.
• Animismus v umění: Animistické motivy a symboly inspirovaly mnoho umělců v oblasti výtvarného umění, sochařství a performance, například v dílech Paula Gauguina, Henryho Moorea nebo Anity Dube.
• Animismus ve filmu: Filmy jako "Avatar" od Jamese Camerona nebo "Můj soused Totoro" od Hayaa Miyazakiho ukazují animistické představy a oslavují spojení mezi lidmi a přírodním světem.
• Spiritualita bez dogmatu: Animismus je často považován za formu spirituality, která není vázána na pevné náboženské dogma a je otevřená individuálním zkušenostem a interpretacím.
• Animismus v mytologii: Animistické koncepce lze nalézt v mnoha světových mytologiích, které vyprávějí příběhy o duchovních bytostech a silách, které oživují přírodu a ovlivňují lidské osudy.
• Animismus a věda: Animistické představy o duchovním světě mohou být chápány jako metaforické nebo intuitivní způsoby, jak popsat a vysvětlit složité ekosystémové vztahy a procesy, které moderní věda stále objevuje.
• Animismus a posthumanismus: Někteří současní teoretici navrhují animistické přístupy k posthumanismu, které rozšiřují pojetí lidskosti a zahrnují duchovní a morální vztahy s ne-lidskými bytostmi a prvky.
• Kontroverze: Animismus někdy čelí kritice z hlediska racionalismu, materialismu nebo monoteistických náboženství, které jej považují za primitivní, iracionální nebo pohanské představy.
• Novopohanství: Animismus ovlivnil moderní novopohanské hnutí, které přejímá a obnovuje starodávné spirituální tradice a praktiky v souladu s přírodou a jejími duchovními silami.
• Aktivismus: Animistická víra v posvátnosti přírody a duchovních vztazích mezi lidmi a přírodním světem inspirovala mnoho environmentálních aktivistů a hnutí, která bojují za ochranu Země a jejích ekosystémů.

Přejeme Vám příjemný den.

Máme pro Vás odměnu:

Pokladnice šperků